Editorial: Co si myslí ženy

Velmi často slýcháme, jak stejné věci vnímá odlišně mužský a ženský mozek. Ženy jsou citlivější, muži jdou víc za svým. Ženy mají horší prostorovou orientaci, muži nejsou schopni soustředit se na víc věcí najednou atd. Kolega Petr Třešňák se ve svém článku snaží zachytit, k čemu dosud věda došla a jakými zaručeně správnými názory si již v minulosti byla jista. Ačkoli článek psal muž, je v něm hned několik (citlivých)tezí, a navíc je to místy zábavné čtení:

V 19. století se například domnívali, že muži mají větší mozkové čelní laloky než ženy, a hned do nich tedy ve svých raných teoriích umístili sídlo inteligence. Když se ale o něco později ukázalo, že tato část řídicího orgánu je zvláště dobře vyvinutá také u opic, měření začala náhle „ukazovat“, že čelní lalok mají ve skutečnosti přece jenom větší ženy. Inteligence se mezitím ve vědeckých teoriích nenápadně „přestěhovala“ do temenního laloku. Podobně jako u rasových teorií sloužila zkrátka v genderu medicína společenské objednávce.  

Naopak neveselé čtení přináší článek časopisu The Economist o situaci v Egyptě, jejž najdete na str. 24–26. „Zřejmě bude těžké odvrátit propad do dlouhodobého sváru, či dokonce občanské války,“ píší britští redaktoři v článku, který nabízí důkladný vhled do událostí, jež jsou důležité nejen pro tamní region, ale i pro nás.

Třetím tématem, které bych doporučil, je článek Ivany Svobodové o tom, jak se žije politickým dezertérům, přeběhlíkům či odpadlíkům. Tedy lidem, kteří v nějaké zásadní chvíli opustili své strany, přešli na druhou stranu a zásadním způsobem ovlivnili novodobou historii. „Přebíhání“ není nic až tak nového, v Československu hrálo významnou úlohu hned po roce 1918. Nás ale zajímalo poslední čtvrtstoletí. V článku na str. 19–22 tak najdete například osudy Vlastimila Tlustého, Olgy Zubové či Evžena Snítilého.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery