Naděje v léčbě depresí

Anna Mikulenková ve svých osmnácti letech prodělala bez zjevné příčiny nervové zhroucení, po kterém následovala měsíční hospitalizace v psychiatrické léčebně. To byl však teprve začátek. Začala totiž trpět depresemi a bojuje s nimi dodnes.

Možná se teď ale pro ni i další pacienty rýsuje jistá naděje. Nejnovější výzkumy totiž výrazně mění naši představu, proč k depresím vůbec dochází, a ukazují nové cesty k léčbě. Může to dokonce být jedna z nejzajímavějších změn paradigmatu, k jaké v lékařské vědě v posledních letech došlo. Slibné možnosti pro léčbu přitom nabízí látka zvaná ketamin, dosud známá především účastníkům drogových večírků.

Častým příznakem diagnózy depresivní porucha je neschopnost přinutit se k jakékoli činnosti; někdy i k tak základním úkonům, jako je najíst se. Depresivní lidé obvykle bývají bez energie, nemají elán. A to byl i případ Anny, jíž je dnes třicet let a je studentkou filozofie na Masarykově univerzitě. Nebylo to však lehké. Během studia dostala už čtyřikrát vyhazov. Ačkoli ji filozofie baví, nedokázala se přimět k učení.

„Nemohla jsem se přinutit, ani když jsem měla nůž na krku,“ říká. Antidepresiva bere řadu let a nedokáže bez nich „fungovat“ – když je vysadí, její stav se během několika týdnů natolik zhorší, že není schopna ani vyjít z domu. Jen díky léčbě zvládne…