Editorial: Kouřové signály lobbistů

Je jen málo předmětů, jejichž emocionální náboj se během krátké doby tak zásadně proměnil, jako cigareta. Bývala symbolem svobody a nezávislosti, ledabyle vložená mezi rty dodávala svému držiteli sex-appeal. James Dean nebo Keith Richards by bez ní na fotografiích ztratil i část svého kouzla. Dnes je veřejným nepřítelem číslo jedna a politici celého západního světa sepisují zákony a vyhlášky, které kuřákům vymezují stále menší životní prostor.

V Česku následkem kouření zemře ročně sedmnáct tisíc lidí a náklady na zdravotní péči se pohybují v desítkách miliard korun. Přesto se zdejší politici světovému trendu omezování tabáku usilovně brání. Dlouhá léta se u nás nedaří prosadit zákaz kouření v restauracích, bývalý prezident Klaus neváhal asistovat u otevření továrny na cigarety, naposledy Češi jako jediní z členských států odmítli plán Evropské unie nařídit výrobcům používání unifikované krabičky s odrazujícími fotografiemi.

Za důvod naší neochoty připojit se k celosvětovému trendu bývá považováno specificky české pojetí liberalismu, tedy představa, že kouřit v přítomnosti druhých je nezadatelné právo a výroba cigaret běžné podnikání, které nepotřebuje přísnější regulaci. Téhle ideologii se u nás doopravdy daří, ostatně můžeme jí přičíst na vrub i slabou regulaci alkoholu či nulovou debatu o boji s obezitou. Kolega Tomáš Sacher v titulním textu tohoto čísla ale ukazuje, že cigaretové volnomyšlenkářství má i svůj skrytý důvod – naši úředníci a politici podléhají lobbistům tabákových koncernů a plní jejich zadání.

Tohle poznání by nás ovšem nemělo přivést k závěru, že o přiměřené míře omezení kouření nemá smysl vést debatu, protože jeho odpůrci jsou stejně koupení. Úplný zákaz tabáku, jaký zavedl Bhútán, a omezení prodeje na lékařský recept, které zvažuje Island, představují už citelný zásah do osobních práv. Je třeba hlídat, aby regulace nesměřovala k prohibici, protože svět ještě nevymyslel hloupější řešení než omamné látky zakazovat. V Česku však o vyváženosti kuřáckých práv a povinností zatím nemůže být řeč.

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

čerstvý vzduch a příjemné čtení vám přeje

Petr Třešňák,

zástupce šéfredaktora