O co jsme přišli s Jiráskovou

Je jisté, že s úmrtím Jiřiny Jiráskové přišla česká kultura o něco nenahraditelného. Totiž o Jiřinu Jiráskovou. Soudě podle nekrologů jsme ovšem měli přijít o něco víc: o herečku typu a charakteru, který bude našemu divadlu a filmu bolestně scházet. Jinou ženu s takovým šarmem, noblesou, charismatem, inteligencí a sebeironií (abychom zmínili nejčastěji se objevující přívlastky) prý v Česku nenajdeme a marně bychom hledali podobně vybaveného jedince i mezi jejími mužskými kolegy.

Vzhledem k tomu, že Jiřina Jirásková zemřela v úctyhodných jednaosmdesáti letech a poslední léta se na jevišti domovského Divadla na Vinohradech objevovala jen výjimečně, neříká takové truchlivé přesvědčení o stavu zdejší divadelní scény nic dobrého. Kde jsou nové generace hereček a herců, kteří by se mohli s Jiráskovou měřit?

Podívá-li se člověk na složení hereckého souboru právě vinohradského divadla, žádná sláva to opravdu není. Dominují tu matadoři, kteří si svou slávu vydobyli už před dávnými lety, a z mladých tváří tu prakticky nenajdeme žádnou, jež by na sebe výrazněji upozornila. Jenže je to nedostatkem nových talentů, nebo politikou dotyčného divadla? Druhá možnost je správná.

Výrazných postav mezi aktuálními třicátníky i dvacátníky u nás pochopitelně najdeme hodně. Od čeho také máme všelijaké akademie a& …