Nezávislost mi uvolňuje ruce

Pro jedny je Česko skanzenem bezohledných kuřáků, pro druhé poslední oázou svobody, kde si člověk může zapálit u kafe a piva. Ať tak či onak, ministr Leoš Heger se to rozhodl změnit. Jeho plán na zákaz kouření v restauracích a povinnost nabízet jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo je malou revolucí, která se týká každého, kdo do restaurací, hospod a kaváren chodí.

Jak se stane, že tak vytížený politik jako vy najednou začne řešit, kolik mají stát limonády v hospodě?

Vyplývá to z činnosti ministerstva zdravotnictví. Zdraví populace, o které máme za úkol pečovat, je ovlivněno životním stylem: jestli kouříte, pijete, nepřejídáte se, jestli sportujete a podobně. Proto se dostáváme až do takových detailů, jak se má bojovat proti alkoholismu.

Nápad nutit hostinské prodávat jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo tady ještě nebyl. Jak vlastně vznikl?

Toto nařízení existuje v několika zemích, například v Německu. Ve Spojených státech je kulturním zvykem dávat v restauraci na stůl džbán vody. To je u nás nepředstavitelné. Pro podnikatele v restauratérství je evidentně výhoda prodávat alkoholické nápoje a drahé limonády. A jestliže je pivo nejlevnější, tak to samozřejmě nepřímo podporuje jeho konzumaci. My tady však nejsme proto, abychom podporovali byznys, ačkoli jako člen vlády jsem si vědom, že i to je důležité. My jsme tady proto, abychom propagovali zdraví a zdravý způsob života.

Jak to tedy chcete zařídit?

Pro nás by byl nejlepší cíl, kdyby na každém stole v restauraci byla voda, aby ten, kdo se chce napít, se nemusel rozhodovat mezi sladkou limonádou a pivem. Ony ani ty limonády nejsou nic moc zdravého, protože většina z nich je přeslazených a to jsou věci, které zase způsobují obezitu. Takže konzumace běžné vody je podle nás nejlepší způsob, jak pít, nekonzumovat alkohol ani zbytečná kvanta cukru.

Tím ovšem házíte problém na majitele restaurace, když mu chcete de facto přikázat, aby mi dal zdravě napít na úkor svého zisku.

Ale my toho na majitele zase tak moc neházíme. V žádném případě mu nepřikazujeme, aby dal někomu vodu zadarmo. Fajn, když se mu nebude líbit to, aby měl džbánek na stole, dal k tomu sklenici a nic za to neúčtoval, tak si může účtovat nějaký základní poplatek za prostření stolu a pětikorunu za to, že tu sklenici musí potom umýt. To je v pořádku. Ale prostě si myslíme, že jestliže je dnes nejlevnějším nápojem nápoj alkoholický, tak to podporuje konzumaci alkoholu.

Proč je vlastně u nás pivo tak levné?

Myslím, že je to jakási kulturní tradice. Pivo tady bylo dlouho dotováno nebo nezatíženo spotřební daní a národ se prostě naučil pít. A tím, že se naučil pít a stalo se to jakýmsi kulturním zvykem, jsou tady obchodníci prostě nuceni lákat své zákazníky na levné pivo.

Nejčistším řešením by bylo zvýšení ceny alkoholu. Zkoumal jste, jestli by šlo něco takového udělat?

My zcela určitě víme, že cenový vývoj u cigaret byl daleko prudší než vývoj cen alkoholu. Víme, že ceny alkoholu, pokud jde o kupní sílu obyvatelstva, jsou u nás relativně nižší než jinde v Evropě. Dnes je cena krabičky cigaret z hlediska kupní síly obyvatelstva zhruba stejná, jako byla před revolucí, nebo nepatrně nižší. A u alkoholu je ta cena mnohem nižší, alkohol je tedy přístupnější, než byl dříve. A to se ve studiích, které se zabývají návykovými látkami, pokládá za klíčový moment, proč tyto látky konzumují děti. Pivo zdražilo více, asi jako ty cigarety.