Návrat k majestátnosti a hudebnímu mysteriu. Tak nejlépe by se dala popsat novinka Kveikur (Knot svíčky) od islandské kapely Sigur Rós. Po experimentech s akustickými nástroji i ambientní elektronickou náladou hudebníci opět berou do ruky elektrické kytary a sázejí na tvrdou rytmiku. Už od počátků Sigur Rós vytvářeli hudbu vzbuzující velkolepé „filmové představy“ a emoce, nyní se snaží docílit téhož méně okázalými prostředky.
Vzešli ze stejné líhně poloviny devadesátých let jako skotští Mogwai nebo kanadští Godspeed You! Black Emperor. Jejich postrock tehdy reagoval na vyčpělost rockového žánru a všechny uvedené spolky upřednostňovaly hutné instrumentální pasáže a pomalu gradující napětí před klasickým pojetím písně. Pouze Sigur Rós se ale podařilo přenést výrazivo, jež se inspiruje u minimalismu i experimentální elektroniky, do sportovních hal a na velká festivalová pódia.
Přitom to svým posluchačům nikdy neulehčovali: zpívali islandsky nebo rovnou ve smyšleném jazyce a na jednom z alb se ani neobtěžovali pojmenovat skladby. Byla to však cesta, která jim zajistila výjimečné postavení. Kromě propracovaných alb za kapelu mluví i koncerty, jež svou intenzitou publikum mrazí. Jeden takový odehrají i 18. července na festivalu Colours of Ostrava.
Snivá nevinnost
Hudba Sigur Rós má – stejně jako představy o divoké islandské přírodě – charakter nezpochybnitelné pramenité ryzosti. Dojímá i povznáší. Přestože se v rádiích příliš nehraje, písně Sigur Rós mají mimořádný vliv, o němž si mohou jiné kapely nechat zdát. Sigur Rós patří snad k nejkopírovanějším interpretům. O jejich zasněné melodie je mimořádný zájem mezi tvůrci televizních reklam.
Ačkoli Sigur Rós tvrdošíjně odmítají poskytnout jakoukoli píseň ke komerčnímu užití, stává se, že poté, co kapela zakázku odmítne, objeví se na obrazovkách spot, jehož podkres nápadně připomíná rukopis osobitých Islanďanů. Motivy ve stylu Sigur Rós tak zhusta provázejí záběry zapadajícího slunce, horských krajin, radostných dětských obličejů i spokojených důchodců, za jejichž pomoci se firmy snaží nabízet rodinné automobily, telefonní tarify i životní pojištění.
Sigur Rós tento trend s pobavenou nadsázkou sledují a na svých stránkách evidují nápadné podobnosti reklam z celého světa se svými skladbami. Na vyšší úrovni však tato snadnost marketingového využití dokládá, že v hudbě dnes nejslavnější islandské kapely se skrývá nepopiratelná snivá nevinnost, která umí i na krátké ploše televizního spotu dát zapomenout na to, že se tu kdosi snaží něco prodat.
Nepostižitelně éterický dojem vzniká díky kombinaci andělského hlasu zpěváka Jónsiho a jemných klavírních motivů s tvrdými kytarovými stěnami. Tam, kde by se jakýkoli jiný rockový zpěvák pokoušel křičet, udržuje si Jónsi křehkost. Už kvůli tomu se osobití Islanďané stali na konci minulého století s alby Von a Ágætis byrjun miláčky britského hudebního tisku a především tehdy vrcholně hvězdných Radiohead, kteří si je přizvali jako hosty na koncerty.
Důležitý krok zpět
Možná i od těchto oxfordských avantgardistů odkoukali umělecké ambice a chuť posouvat se stále vpřed. Pro hudebníky působící v pevně definovaném postrockovém žánru to byl vždy oříšek, ale Sigur Rós nepřestávali hledat nová řešení. V žebříčcích velmi dobře přijatý pokus vykročit akustickým a popovějším směrem znamenalo pět let staré album MeÄ‘ suÄ‘ í eyrum viÄ‘ spilum endalaust. Naopak radikální rozchod s písničkovou formou přinesla loňská, ambientně elektronická deska Valtari, kde byl Jónsiho hlas cíleně upozaděn.
Sigur Rós se dostali na hranu toho, co si může kapela z předních příček hitparád dovolit, než ji kvůli nesrozumitelnosti začnou fanoušci hromadně opouštět. Jsou hudebníci, kteří se již nedokážou vrátit zpět k úderné jednoduchosti poté, co dosáhnou jisté úrovně sofistikovanosti – a zmínění Radiohead poslouží jako dobrý příklad. Sigur Rós se však vrátili ze slepé uličkya na albu Kveikur nabízejí ty nejtvrdší a zároveň melodicky nejchytlavější skladby od dob alba Takk… (2005).
Hned úvodní Brennistein drtí tvrdě jednoduchou rytmickou sekcí, na jejíž sílu kapela zapomínala. V titulním singlu Kveikur zase Jónsi snad poprvé vytvoří svým hlasem zlověstné napětí. Najdou se tu i stadionové skladby, které by si s prvoplánovým aranžmá leckdo dokázal představit třeba v repertoáru Coldplay.
Kveikur je sebevědomá deska vyzrálé skupiny. Po letech dobrodružného hledání nových cest natočili Sigur Rós album, na němž sobě i fanouškům ukazují, že v disciplíně, v níž byli vždy dobří, jsou nyní nejlepší. Pokud v sobě tiše experimentální Valtari ukrývalo depresi ze zhroucené islandské ekonomiky, Kveikur znamená zotavení a očištěně míří k opětovné velikosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
