Slunce na cestách a na chatě

Kamarád Braňo se před pár týdny vydal na cestu kolem světa. Jede stopem (sledujte ho na Hrubsa.blogspot.com). Jednou z klíčových součástí jeho obrovské krosny je mobilní solární dobíječka. Půlkilové zařízení o rozměrech 29×18×4 cm stojí asi 2500 korun. Díky němu může být téměř kdykoli (i když nesvítí slunce, dobíječka totiž obsahuje vlastní baterii) a kdekoli ve spojení se zbytkem světa prostřednictvím svého mobilního telefonu nebo čtečky Kindle. Dobíječku k nim připojuje jednoduše USB kabelem.

Komplikovanější zařízení potřebují chataři, ať už využívají slunce k ohřevu vody v sudu nebo k výrobě elektřiny. Malým solár­ním panelem na střeše, třeba jen o výkonu pár desítek wattů, obvykle dobíjejí klasický olověný akumulátor (případně několik). Solární panel o výkonu 50 wattů a rozměrech 60×66 cm lze koupit za cenu kolem 2000 korun. Jednoduchá automobilová olověná baterie se dá sehnat za 500 korun. Z ní si pak mohou večer svítit nebo třeba dobít mobilní telefon, napájet notebook, případně jinou menší spotřební elektroniku.

Pozoruhodný systém si postavil zkušený „ajťák“ Filip Procházka. Ve své dlouhodobě obývané chatě se solárními panely na střeše si zavedl dvanáctivoltovou rozvodnou síť, aby snížil ztráty, které nutně vznikají při konverzi sluneční energie na 230 voltů a zpět. Snížil tím spotřebu elektřiny a bez problémů pohání třeba notebook nebo wi-fi. I díky svým znalostem si Filip může užívat tzv. života off-grid, tedy bez připojení do rozvodné sítě.

Nadšenců pro energeticky soběstačný život je čím dál tím víc a sdružují se především na internetu, mimo jiné právě i na MyPower.cz, stránce Filipa Procházky. Vyměňují si tam rady, tipy a zkušenosti, případně prodávají a nakupují komponenty v bazaru.

V zimě raději benzin

Slunce pochopitelně dokáže víc než dobít notebook nebo telefon. Stojí to pak ovšem také víc peněz. Záleží na tom, jak moc si ceníte energetické soběstačnosti a jaké přístroje chcete používat.

Solární panel o výkonu 240 wattů lze dnes pořídit už za asi 5000 korun. K němu budete potřebovat trakční baterie – speciální akumulátory, kterým nevadí, že se často téměř úplně vybíjejí (klasické autobaterie nejsou pro větší solární instalace vhodné). Vyjdou asi na 3000 korun, jsou tedy dražší než klasické autobaterie. Neobejdete se také bez solárního regulátoru, který stabilizuje napětí z fotovoltaických panelů a dobíjí akumulátory, a další elektroniky. Za nějakých 12–15 000 korun tak můžete mít jednoduchý solární systém, jímž dodáte energii už nejen notebooku, ale i třeba stolnímu počítači. Případně si také krátce posvítíte v noci.

Malá usedlost s běžnými přístroji, jako je pračka či televize, která by byla alespoň do jisté míry nezávislá na rozvodné síti, potřebuje o něco vyšší výkon – asi 1000 wattů. To už pohodlně stačí pro provoz několika menších spotřebičů, zapojených do sluneční energií poháněné sítě se střídavým proudem o běžném napětí 230 voltů. Takové řešení vyjde zhruba na 30–40 000 korun. Nemáte-li elektrotechnické vzdělání, svěřte vybudování podobného systému raději profesionálům. Budete-li si přát, instalují vám o něco více baterií, než je nezbytně třeba, a elektřina vám pak vydrží několik dní, i když nebude svítit slunce. Pokud ale na chatu nepřipojenou k rozvodné síti jezdíte i v zimě, pořiďte si raději také náhradní benzinovou elektrocentrálu. Vyjde asi na 4000 korun.

Solární vařič

Ke slunci vzhlížejí i výrobci spotřebního zboží a přicházejí s nejrůznějšími nápady: solární podprsenka, která dobije třeba mobil, je spíš vtip, existují ale též užitečné věci. Solární pouzdra pro tablety obsahují přídavnou baterii, do níž se energie ukládá. Můžete je tedy použít i jako přenosný náhradní zdroj.

V ulicích New Yorku se začíná experimentovat se solárními dobíjecími stanicemi pro mobily nazvanými Street Charge. První funguje v parku Fort Greene v Brooklynu. Je vybavena šesti konektory (micro/USB/iPhone), pomocí nichž telefon dobijete zhruba za hodinu. (Veřejné dobíjecí stanice pro mobily, nejen ty solární, se v USA množí jako houby po dešti na letištích, v nákupních centrech a na dalších hustě navštěvovaných místech.)

Energii slunce je možné využívat nejen k přeměně na elektřinu, ale i v podobě tepla. Solární vařiče mají obvykle několik zrcadel, která koncentrují sluneční záření do jednoho bodu, v němž pak teplota šplhá vysoko nad 100 °C. Na takovém zařízení pak lze uvařit jakýkoli pokrm. Solární vařiče se uplatňují především v oblastech bohatých na sluneční záření a s omezeným přístupem k energii či palivu. Nejsou na pohled zrovna malé, zpravidla je však lze složit a přenášet nebo převážet v autě. Šíří se například ve vysokohorských oblastech v Asii. Pravě tam vznikl také projekt SolSource, přenosný solární vařič skupiny amerických nadšenců, kteří posledních pět let pomáhají pod Himálajem tamním nomádům. Úspěšně představili svůj projekt na crowdsourcingovém webu Kickstarter a vybrali na jeho realizaci od lidí ze všech koutů světa přes milion korun.

Solární energii dnes využívá také například dopravní infrastruktura, třeba některé měřiče rychlosti na začátku obcí. Neustále klesající cena solárních článků umožňuje přemýšlet o zcela nových možnostech využití. Nebude dlouho trvat a nějaký solární výrobek budeme mít doma téměř všichni.

Autor je šéfredaktor magazínu www.hybrid.cz.