Mezi filmovými publicisty se už léta hraje hra, kdo více pomluví soutěž na festivalu v Karlových Varech. Jde o jistou, až národní sebemrskačskou tradici a zároveň v lecčems realistické zhodnocení pozice zdejší přehlídky, která sice spadá do tzv. kategorie A, ale jejíž prestiž je nižší než v případě nejslavnější trojky – Berlína, Cannes a Benátek.
Pro velké festivaly je obecně potíž sehnat do soutěže dost filmů, které by byly jednak dobré a jednak se už nehrály někde jinde. Podmínka exkluzivity, kdy film v hlavní soutěži musí mít na festivalu zároveň světovou premiéru, dramaturgům výrazně svazuje ruce, protože v půlce roku, kdy se Vary konají, už bývá dost přebráno. Z druhé strany – v nesoutěžních sekcích se pak hrají právě už ty vyrýžované zlaté valouny z jiných festivalů. Každopádně zcela prozaicky nebo možná i suše statisticky: není možné, aby ročně vzniklo tolik výjimečných děl, že by nabídka uspokojila potřeby všech soutěžních přehlídek, a to nejen v Evropě, ale i v Americe a Asii.
Je jistě pravda, že ve Varech bývá méně katastrofálních filmů než jinde, kde dramaturgové více riskují. Základním problémem karlovarské soutěže je spíše šeď. Z hlediska prestiže není například ani pro české tvůrce zásadní být v soutěži nebo vyhrát; i když to jistě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
