Perná směna

Je sobota 1. června sedm hodin večer. Nastupuji do služby na operační středisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Dnes nás bude celkem osm, dobrá parta holek a kluků. Předpovědi meteorologů a radarové snímky věstí složitější noc, které se bude říkat „Povodně červen 2013“. To zatím netušíme, ani to, že v průběhu těchto povodní vyhasne v republice 11 lidských životů, řada lidí přijde o své domovy, vzniknou obrovské škody a že následující týden neodtrhneme oči od televize.

Ve 20.53 hodin Michal vyhlašuje první výjezd do obce Žabovřesky, je potřeba čerpat vodu a stavět protipovodňové hráze. Od této chvíle zvoní tísňové linky Martině, Markétě a Radimovi téměř nepřetržitě. Nabírají jednu událost za druhou, na druhé straně telefonní linky se odvíjí příběh velké a rychlé vody, zaplavených domů, lidí ohrožených na životech v zatopených autech, odříznutých od světa rozšiřující se vodou. Odvíjí se příběh lidského neštěstí. Za tuto noc odbavíme téměř 900 tísňových hovorů, to znamená, že za necelé dvě minuty se musíme dozvědět, co a kde se stalo, volajícího uklidnit, zjistit kontakty a událost předat dál k řešení. Lidé ve směně si neoddychnou celých deset hodin až do sedmé hodiny ranní.

Předáním události z tísňové linky dál naše práce teprve začíná. Operační důstojníci Michal, Martin, Honza a Ondra rozhodují o nasazení záchranných týmů podle naléhavosti případu, spojují události podle lokalizace. Vyhlašujeme poplach profesionálním i dobrovolným hasičům. Za noc probouzíme tisícovku hasičů ve 275 jednotkách. Bez spánku je tuto noc velká část jižních Čech, bdící lidé se dělí na ty, kdo se obávají o život, zdraví a majetek, a na ty, kteří to vše zachraňují. Naší prací je tuto záchranu koordinovat a řídit. Nás nikdo neuvidí v gumovkách stavět protipovodňové hráze, čerpat vodu, evakuovat. Přesto cítíme, že je naše práce důležitá. Jsme prvním místem, kam se lidé obracejí o pomoc.

S postupující nocí je situace čím dál dramatičtější. Svoláváme povodňové komise obcí v celém Jihočeském kraji. I zde rozhodují minuty. Je nutné vydávat pytle s pískem, stavět protipovodňové hráze, rozhodovat o hromadné evakuaci. Michal a Martin svolávají na požární stanice hasiče z jejich volna. Celou noc spolupracuje s kolegy z policie a zdravotníky, vydáváme pokyny k uzavírání silnic, stanovují se objízdné trasy, nepřetržitě sledujeme limnigrafy na vodních tocích, vyhodnocujeme hydrometeorologická data. Varování lidí, starostů obcí, povodňových komisí je v plném proudu. Za dnešní noc jsme odeslali bezmála čtyři tisíce esemesek a více než tisíc automatických hlasových zpráv; 275 hasičských jednotek postupně zasahuje u 210 několikanásobných událostí. Koordinovat takový počet jednotek v celém kraji znamená více než tři tisíce relací v radioprovozu a telefonních hovorů.

My dnes nemáme uniformu mokrou od deště, přestože kapky bubnují i na naše parapety a voda se valí také pod našimi okny. Nikdo nám neděkuje a nemáme možnost pohlédnout do očí lidem, které pomáháme zachraňovat. Obsluhujeme moderní komunikační a informační technologie, pracujeme s geografickým informačním systémem, lokalizací polohy, identifikací volání. Přesto i nám tluče hasičské srdce. Stejně jako naši kolegové v terénu pracujeme bez známek únavy celou směnu jako dobře seřízený stroj. Oblékáme stejnou uniformu a skládáme stejný služební slib. I my jsme hasiči, jen nás nikdo u zásahu neuvidí.

Je neděle 2. června sedm hodin ráno. Na operační středisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje nastupuje do práce nová směna. Už vědí, co je čeká.