Zkažená generace

Jedno červnové úterý na konci loňského školního roku vtrhlo do budovy gymnázia v Mikulově komando z břeclavské kriminálky se sociální pracovnicí v zádech. Přepadovka si přijela pro jedenáctiletého Jana a další dva chlapce kvůli podezření z šikany, které pár dní předtím oznámila matka jednoho z primánů. Ředitel gymnázia nechtěl jedenáctileté děti policistům bez vědomí rodičů vydat. „Řekli mi, že o zprávu rodičům se postarají, a tak jsem je pustil,“ vzpomíná ředitel Jiří Souchop.

Janově matce v práci skutečně zazvonil krátce po poledni telefon. Kriminalista ji informoval, že její syn je po výslechu a vezou ho zpět do školy. „Vůbec nic jsem nechápala. Jak může někdo někam odvézt mé dítě a neříct mi o tom? A co se vlastně stalo? Udělal někomu něco?“ vzpomíná matka na zmatek, který ji po policejním telefonátu zachvátil. Dnes pevně věří, že tak mizerný rok, jaký následoval, už její rodina nikdy nezažije. Po jedné rvačce s kamarádem skončil u soudu s podezřením z výtržnictví, pokusu o ublížení na zdraví a vydírání. Žádný z těchto činů se neprokázal, ale policejní výslechy a tvrdý střet se soudní autoritou psychice jedenáctiletého chlapce rozhodně nepomohly. „Jan se načas uzavřel do sebe a události silně otřásly jeho vírou ve spravedlnost,“ vypráví o náročném období jeho matka.