Marino Auriti měl po druhé světové válce sen: postavit mrakodrap o 136 podlažích, v němž hodlal soustředit moudrost světa ze všech oborů lidské činnosti. Tři roky pracoval na modelu v měřítku 1 : 200. Když ho v roce 1955 dokončil, nechal si svůj Encyklopedický palác patentovat ve Spojených státech. Koncept měl ovšem své mouchy. Náklady na postavení více než sedm set metrů vysoké budovy se odhadovaly na dvě a půl miliardy dolarů, ale hlavně byl tento snílek, který do Ameriky utekl z rodné Itálie před Mussolinim, opravář aut bez jakýchkoli zkušeností s architekturou.
Auriti patří k typickým „mašíblům“. Čili magorům, šílencům a bláznům, jejichž ztřeštěné vynálezy dokazují, že možnosti lidské imaginace jsou skutečně neomezené. Jedna věc je ovšem představivost a druhá schopnost myšlenky dotáhnout do konce. Ani Auriti se svého mrakodrapu nedočkal, zemřel v roce 1980. Nyní se však jeho Encyklopedický palác konečně dočkal postavení, byť v trochu jiné podobě. Jeho název si pro sebe vypůjčila nejstarší a nejvěhlasnější mezinárodní přehlídka výtvarného umění, která byla po pětapadesáté otevřena minulou sobotu v italských Benátkách.
Bienále se inspirovalo Auritiho myšlenkou shromáždit na jednom místě vše, co je nějakým způsobem pozoruhodné. Dochovaný model paláce stojí ve vstupu do nekonečných sálů hlavní expozice, jež je podobně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
