Editorial: Průkopník slepých cest

Když nějaký politik opustí svůj post, většinou se o něm záhy přestane debatovat. Veřejnost to už považuje za minulost a média musí pokrývat aktuální události. Přes tuto zvyklost se domníváme, že na Jaromíra Drábka by se nemělo hned tak zapomenout. Jako by se stal – podobně jako kdysi Jára Cimrman – průkopníkem slepých uliček.

Pamětníci by jistě nemuseli dlouho vzpomínat, aby vyštrachali obraz toho, jak představitelé vznikající TOP 09 vytahují Jaromíra Drábka jako jednu ze svých hlavních hvězd. Politika se prý konečně profesionalizuje, místo politikaření přijde odbornost a slušnost. I jeho političtí konkurenti říkali, že od něj čekají velký výkon, protože je pro ně svého druhu vzor. Dopadlo to ale nakonec jinak a dnes by se na příběhu Jaromíra Drábka dalo učit, jak se politika nemá dělat. Místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová Respektu vysvětluje, že Drábek měl „řadu výborných nápadů, celé se to však ve finále nějak zvrtlo“. A právě toto „zvrtnutí“ nám přijde zajímavé, stojí za zachycení či analýzu.

Nechci tu prozrazovat zjištění článku kolegy Tomáše Sachera, nicméně jedna věc je neoddiskutovatelná – politika je náročné řemeslo, které nelze podceňovat. Mnohdy i ti největší odborníci způsobí více problémů než kariérní politici, protože snadno zapomínají na to, že za ciframi, o nichž rozhodují, se skrývají živí lidé. Více na str. 17–20.

V čísle ale pochopitelně nenajdete jen politiku. Když už jsem tu zmínil jeden příběh, přidáme ještě jeden. „Mluví rychlostí sto kilometrů za hodinu a stejně překotně si připaluje cigarety. Tak francouzští novináři popisují zpěvačku, která se narodila coby Isabelle Geffroy ve městě Tours na Loiře,“ píše kolega Pavel Turek a na mysli má zpěvačku Zaz. Její profil i hodnocení nového alba Recto Verso najdete na str. 58–59. Já pouze amatérsky dodám, že Zaz je skvělá.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery