Kudy domů

Dámy s šedivými loknami a jejich páni ukusují Karlovarské oplatky. Jsou čerstvé a ještě teplé, lámou se už při dotyku rtů a stárnoucím manželům zjevně chutnají. V igelitových taškách si nesou dalších pár krabic. Tyhle Karlovarské oplatky ale nejsou z Karlových Varů, jak by se mohlo zdát z jejich názvu – peče je firma paní Wetzelové v městečkuDillingen. Devadesátiletá podnikatelka kvůli nim kdysi hodně riskovala. Během poválečného odsunu českých Němců s sebou z rodinné cukrárny propašovala jeden lisovač oplatek. Ukryla ho v kočárku pod svým dítětem. V novém domově v Bavorsku pak založila cukrářský podnik, který funguje dodnes.

Výstaviště v bavorském Augsburgu bylo teď v polovině května plné takových příběhů českých dějin. V pěti bílých halách, ve kterých se běžně vystavují spíše stroje, se konalo čtyřiašedesáté výroční setkání sudetoněmeckého kmene, hlavní fórum tří milionů vyhnanců z českého pohraničí.

Utržený knoflík

Na prostranství před areálem vlají červeno-černé vlajky Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Uvnitř v halách se tísní desítky stánků, některé obchodují se sladkostmi, jiné se snaží ještě na chvíli zachytit ztracený svět. Brněnští rodáci rozvěsili plakáty s fotkami primátorů města z rakousko-uherských dob, hned vedle genealogický spolek nabízí pomoc s pátráním po předcích v českých a císařských archivech.