Dopisy

NAPLÁNOVANÁ REVOLUCE

RESPEKT 21/2013

Jsem moc rád, že se i u nás o úspěchu německého fotbalu píše. Když si totiž člověk srovná, kam se oba fotbalové národy posunuly během téměř devíti let, co česká reprezentace s náhradníky porazila německý výběr, je to doslova neuvěřitelné. Bylo by však nepřesné a domýšlivé tvrdit, že se k revoluci ve fotbalové výchově Němci odhodlali až poté, co jim to „natřeli Brücknerovi hoši“. Takový narativ totiž zastiňuje skutečnost, že Německo už za neúspěšný turnaj považovalo MS 1998, kde národní tým skončil ve čtvrtfinále (!), a to navíc dva roky poté, co zvítězil na evropském šampionátu. Definitivní kapkou byla účast na EURO 2000, kde tým vyhořel ve skupině ještě více, než o čtyři roky později. Je to možná drobnost, ale podstatná. Velmi dobře totiž ukazuje, jak se liší přístupy obou zemí – ten český, kde bude uspokojivý a „pochopitelný“ snad každý výsledek, a německý, kde se po žádném úspěchu nespí na vavřínech. Ve sportu je to vidět jen nejkřiklavěji.

Martin Vait

VOLNÝ PŘÍSTUP

RESPEKT 17/2013

Když se začal fenomén volného přístupu k článkům rozšiřovat, byla vydavatelství časopisů jedním z původců této ofenzivy. V té době vznikla celá řada nových vydavatelství a lavina nových open access časopisů výhodně nabízejících autorům publikaci jejich článků. Důvod je zřejmý, protože platba za vydání článků od autora je mnohem větší jistota než nejistý příjem předplatného od knihoven. Tedy vydávání článků autorům se mnohde stalo komerční záležitostí, kdy si autor ZAPLATÍ vydání svého článku v časopise. Tímto způsobem vzniká komerční tlak ze strany vydavatelství na co nejrychlejší recenzní řízení a na co největší počet přijatých článků, protože to generuje bezprostřední platby od autorů, a tedy i zisk. Jsou známa vydavatelství, která tímto způsobem obhospodařují desítky až stovky odborných časopisů.

Velké množství článků, které jsou publikovány v tzv. open access časopisech, by ve standardních časopisech vůbec neměla šanci. Tlak ze strany grantových agentur, zaměstnavatelů, způsob hodnocení (přidělování peněz podle bodů za články), to vše nutí autory dělat všechno možné, jen aby jejich článek vyšel v nějakém časopise, nejlépe impaktovaném. Že ale vydání i v takovém impaktovaném časopise může být pouhý obchod mezi autorem a vydavatelem, nikdo už dále neřeší.

Roman Šimon Hilscher, profesor matematiky, MU

OPRAVA

V minulém čísle v článku Konec soudce Mlsny je uvedena formulace „soudci oznámili (…), že jej mezi sebe nechtějí“, která je zavádějící. O obsazení postu soudce nerozhodují lucemburští soudci, ale výbor složený z vybraných zástupců národních soudů a bývalých členů lucemburského soudu. Za nepřesnost se omlouváme.