Dopisy

BOJ O NOSOROŽCE

RESPEKT 17/2013

Při čtení podobných článků mě vždy zaráží zájem autorů o témata týkající se ohrožených druhů a lhostejnost, s jakou společnost přistupuje ke zvířatům ostatním, především k tzv. hospodářským zvířatům. Pan Stejskal uvádí, že v roce 2012 bylo v JAR zabito 668 nosorožců. Ve stejném roce bylo v Česku zabito 2 842 446 prasat, 228 719 skotu, 131 374 ovcí (z toho přes sto tisíc jehňat), 26 481 koz, 308 koní a asi 80 000 000 drůbeže.

Má nosorožec větší právo na život než kráva nebo prase jen proto, že je to ohrožený druh? Možná bychom už konečně mohli upustit od antropocentrického nazírání na svět a přiznávání hodnoty živým bytostem podle našich měřítek. Věřím, že po skoncování s rasovou a genderovou diskriminací přišel konečně čas také na skoncování s diskriminací druhovou.

Markéta Musilová

A CO DÁL

RESPEKT 20/2013

Příliš nerozumím této větě z článku: „Nová zábavní tvorba bývá nesená duchem nejprůměrnějšího vkusu (kdo nevěří, ať se podívá na seriál Vyprávěj).“ Musím říci, že na seriál Vyprávěj se velmi rád dívám a myslím si, že jde o jeden z nejlepších seriálů, jaké kdy Česká televize natočila. Domnívám se tedy, že ani jeho opakovaná vítězství v anketě TýTý, ať již šlo o ceny pro seriál samotný či pro jednotlivé herce, nebyla náhodná. Nechápu příliš, v čem podle vás spočívá ta průměrnost. Nicméně máte-li na mysli to, že seriál dosti věrně zachycuje život běžné rodiny (řekněme takové „středostavovské“) v daném období, pak si myslím, že to vůbec není na škodu a je to obrovské plus. Navíc umožňuje i mladším členům populace, k nimž se řadím i já (ročník 1991), náhled do tohoto období.

Zde musím odmítnout tvrzení, která svého času zaznívala, že je tady doba komunismu idealizována. Lidé, kteří toto tvrdili, seriál pravděpodobně příliš ani nesledovali. V seriálu naopak do života rodiny režim mnohokrát nepříjemným způsobem zasáhl. Vím, že může být namítáno, že já ve svém věku o této době nic nevím. Nicméně již dlouhou dobu se historií zabývám jako svým koníčkem a troufám si tvrdit, že o novodobé české historii mám ve srovnání se svými vrstevníky nadprůměrné znalosti. Dalším argumentem pro má tvrzení je to, že mí rodiče, kteří naopak dobu zachycenou seriálem zažili celou (ročníky 1953 a 1954), mnohokrát konstatovali něco ve smyslu: „To je tak reálné, až je to neuvěřitelné“ nebo „To je tak krásné, když si člověk uvědomí, že to (tj. sledování seriálu) bylo jen jako, že se z toho člověk probudil do dnešní doby.“

Domnívám se, že nemá smysl v tomto dopise dále rozvádět, z jakých důvodů mi přijde kritika seriálu Vyprávěj nespravedlivá. Mrzí mě, že se právě v komentáři, za který odpovídá celá redakce Respektu, takovýto pohled objevil.

Petr Hanzlík