Editorial: Viróza Miloše Zemana

Miloš Zeman začal zdárně konkurovat svému předchůdci Václavu Klausovi. Toho zejména na internetu proslavilo video, kde si do kapsy schovává pero, které nebylo jeho. Zemana zase proslavily fotografie a videa z vyzvedávání korunovačních klenotů. Viditelně společensky unavený prezident se motá a jeho prázdný výraz připomíná vypuštěného gumáka. Na sociálních sítích se zachycení události okamžitě stalo hitem číslo jedna, a to s nejčastějším (publikovatelným) dovětkem, že tolik promile ještě klenoty neviděly. „Podepsala se na něm lehká viróza, se kterou bojuje několik dnů. To byl jediný důvod k té lehké indispozici,“ vysvětlovala později prezidentův stav pro Lidovky.cz jeho mluvčí Hana Burianová.

Miloš Zeman ale s touto „virózou“ bojuje už několik let, psali jsme to ostatně již před volbami, kdy jsme zmiňovali stížnosti některých velvyslanců, že jim ještě ve funkci premiéra občas padal do klína.

V Česku se o podobných „přestupcích“ většinou moc nereferuje. Je to částečně dáno i tím, že to společnosti až tak moc nevadí. Podobně jako když Miroslav Kalousek nafackoval mladíkovi na ulici nebo když se poslanec ODS David Šeich proháněl dvousetkilometrovou rychlostí po dálnicích. Jako by byly dva druhy „průšvihů“, jedny vadí a druhé ne. A ty, které většinou nevadí, jsou mnohdy ty, jichž se dopouštíme také. Češi hodně rádi pijí a také špatně řídí.

Pití politiků však není běžná věc – dá se tak trochu srovnat s pitím řidičů autobusu. Jinak řečeno – tupý výraz a malátné pohyby „virózy“ u nich mohou zapříčinit něco hodně nepříjemného s dopadem na široké okolí. Vždyť politici řídí celý stát. Zřejmě i proto dostali před pár dny číšníci ve Westminsterském paláci, kde sídlí britská Dolní sněmovna, příkaz, aby nedolévali během parlamentních recepcí skleničky poslancům a hostům příliš rychle. Kdo dopije, musí si teď na další šampaňské či víno chvíli počkat.

Politika a alkohol si totiž rády padnou do náruče. Podle odborníků na závislosti patří práce poslance nebo ministra k těm nejrizikovějším. Velká míra stresu, nepravidelný životní rytmus, spousta společenských příležitostí a žádný konkrétní šéf, kterého by se piják musel bát – to všechno vytváří ideální podmínky pro to, aby služebníci veřejnosti našli v alkoholu zálibu větší než malou. Článek na toto téma najdete na str. 17–20.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery