Dopisy

Chvála jezovitů

Respekt 15/2013

Mnoho lidí i odlišných názorů potěší, je-li papež bez ohledu na řád, z nějž pochází, myšlenkově i lidsky otevřenější než jeho předchůdci. Pár slov a obratů ve sloupku Jiřího Stránského však sugeruje opačný obrázek minulosti, role jezuitů a Aloise Jiráska než ten, který si člověk vytvoří pečlivým studiem reálií i porovnáváním historického vývoje zde a v zahraničí.

Opravdu si myslíte, že nás jezuité svými školami zachránili od temna? V převážně protestantském prostředí svobodnější konkurence před Bílou horou kvetl u nás humanismus a věda na evropské úrovni. Procento gramotnosti bylo v zemi vyšší než po roce 1620, kdy se školského systému zmocnili právě oni – se svou ideologickou indoktrinací a pálením statisíců knih.

Naopak právě v oné době začalo kvést obecné vzdělání, věda a kultura v poreformačních zemích, jako nikdy předtím. V méně početném, ale svobodnějším Nizozemsku nebo Skotsku dosáhl počet významných vědců či umělců mnoha desítek. Ovšem i země severu se mohly pochlubit sběrem balad, staroseverské literatury. Ve Švédsku působil botanik Linné a astronom Celsius, v Dánsku astronom Rømer, fyzik Ørsted, dramatik Holberg. A co u nás? Pokusíme-li se o Respektem doporučovaný citační index alespoň na základě zahraničních příruček a encyklopedií, nenajdeme téměř nic. Dříve vyspělá a na žánry bohatá česká literatura se z kulturního propadu dostávala ještě v 19. století, Habsburkům spíše navzdory.

Alois Jirásek byl humánní a tolerantní člověk, který doslova i obrazně – a ve své době netypicky – poskytoval prostor též více či méně umlčovaným evangelíkům a Židům. Zakladatel jezuitského řádu, svatý Ignác z Loyoly (1491–1556), svobodné myšlení a toleranci nenáviděl a instruoval své podřízené, jakými metodami mají slušné lidi s jinými názory pronásledovat.   

                Zdeněk Zacpal, nordista

V popelníku Evropy

Respekt 15/2013

Prestižní Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila směs kouře unikající ze zapálené cigarety mezi karcinogeny první třídy: obsahuje až 70 chemických látek, z nichž každá může vyvolat u člověka nádorové bujení. V zakouřeném ovzduší bývají naměřeny biologicky účinné koncentrace karcinogenních a toxických škodlivin. Rakovina plic je v seznamu nemocí z povolání.

Jediné účinné a ekonomicky výhodné opatření na ochranu zdraví pracovníků a hostů je zákaz kouření v pohostinství. To však čeští politici označují za omezování podnikání a nechtějí souhlasit s rozšířením veřejných míst, kde je kouření zakázáno. Není logické, proč by hostinští měli mít tuto výjimku, když všichni ostatní podnikatelé, u nichž se na pracovištích vyskytují faktory ohrožující zdraví, jsou nuceni realizovat opatření na jejich regulaci.

Pokud nebude v České republice přijat plošný zákaz kouření ve všech veřejných prostorách, nezbude ministrovi zdravotnictví nic jiného než označit české zakouřené hospůdky za riziková pracoviště, jejich zaměstnance zvát na pravidelné preventivní prohlídky (včetně testů genotoxického poškození) a ty, u nichž budou nalezeny zvýšené počty buněk s chromozomálními aberacemi, vyřadit z expozice. Ochrana zdraví je celospolečenským zájmem; je odůvodněna etickými i ekonomickými principy. Měla by být prioritou pro všechny, kdo usilují o vedení naší země.

Prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc., Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno