Život bez pomlk. Vratislav Brabenec slaví osmdesátiny

Křtem básnické sbírky nazvané Cestou na Bořeň oslavil tento týden své osmdesátiny hudebník a literát Vratislav Brabenec. Jubileum saxofonisty známého z kapely The Plastic People of the Universe připadá právě na pátek. Připoměňte si při této příležitosti následující profil, který vznikl k jeho sedmdesátinám, text o "klímovském" filmu Vigodasi, jenž je netradičním pohledem na jeho netradiční život, a také výběr "obrazů ze života Vratisůlava Brabence" z knihy Magor a jeho doba pojednávající o životě Ivana M. Jirouse. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně, a podpořit nás tak zároveň v současné situaci, staňte se našimi předplatitelkami a předplatiteli. Získáte tak nejen týdeník v digitální či papírové podobě a možnost číst si aktuální texty na našem webu, ale zároveň přístup do celého archivu Respektu, v němž najdete i tento článek:

Vy mladý nic nevydržíte,“ ucedí s úsměvem bělovlasý saxofonista vzezření starozákonního proroka. Trio Jazz Khonspiracy, které na dnešní večer přizvalo do hry i Vratislava Brabence, má za sebou hodinu divoké improvizace, a klarinetista Michal Hrubý tak vyhlašuje pauzu.

Uvolněné vystoupení v pražské literární kavárně se odehrává takřka přesně v den, kdy Plastic People of the Universe před pětatřiceti lety na Havlově Hrádečku uvedli Pašijové hry. Kapela proto zahraje svou verzi skladby Nebo jití jest Hospodinovo, ale zdá se, že Brabenec, který v neděli oslavil sedmdesátku, si mnohem víc užívá okamžiky freejazzových zákrut.

S věkem vůbec nezpomaluje. V kinech se právě objevuje film Kovář z Podlesí, kde Brabenec ztvárnil roli hospodského a propůjčil hluboký hlas animovanému drakovi. Zároveň o něm ve spolupráci novinářky Renaty Kalenské a filmaře Miroslava Janka vzniká dokument. A aby toho nebylo málo, minulou sobotu pokřtil živé album Létání je snadné, jež natočil společně s kytaristou Joem Karafiátem a které ho zachycuje coby emotivního recitátora vlastních básní.

„Vráťa je dokonalý příklad, kdy hráč dokáže vyjádřit sám sebe skrze nástroj. Kolikrát jen žasnu, jaké zvuky dokáže vyloudit,“ říká s obdivem Michal Hrubý. S Brabencem odehrál nejednu jam ses­sion, považuje ho za mimořádného a v českém kontextu nezaslouženě podceňovaného muzikanta. „Dokáže přijít vždy s něčím novým, co vás překvapí,“ dodává Hrubý. A přesně tak vystihuje i Brabencovu neklidnou, neuvěřitelně vitální povahu.

Jako v zoo

Pocit svobody a vzdoru je něco, co se proplétá celou Brabencovou osobností. „Svou první vzpouru jsem zažil v pěti letech, kdy rodiče rozhodli, že mě pošlou do školky,“ vzpomíná. Ačkoli učitelka byla jeho teta, nevydržel tu být zavřený ani půl dne. Utekl a přešel domů skoro přes celé Horní Počernice. „Vůbec si nepamatuju, jak se mi to povedlo. Vím jen, že jsem se s ostatníma dětma nebavil a přecházel podél vysokého drátěného plotu jako nervózní zvíře v zoo.“ Stejné pocity ho pak sžíraly později jak ve vazební věznici, tak ve vynucené emigraci.

Nespoutaná se záhy stala i jeho hra na saxofon, který vzal poprvé do ruky v půli padesátých let během studií na mělnické Střední zemědělské technické škole. Od třinácti hrál na klarinet, brzy mu ale učaroval moderní jazz a soudobá vážná hudba. Dobře se však orientoval také v lehčích žánrech, přivydělával si na čajích a dokázal zaskočit zbytek souboru. Nevadilo, že ve skladbě nebylo psané sólo, Brabenec ho dokázal vystřihnout třeba v okamžiku, kdy se zpěvačka na chvíli odmlčela. Na hudbu nezapomínal ani na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, kterou navštěvoval do roku 1969. Objevoval se v ansámblech hrajících klasický jazz či swing, usiloval dát dohromady experimentální jazzovou kapelu.

Rock ho víceméně nezajímal, zdál se mu příliš ukázněný. Žil jazzovou volností, a proto jej zaskočilo, když mu v roce 1972 umělecký šéf proslulé psychedelické party Plastic People of the Universe Ivan M. Jirous nabídl místo flétnisty. Slyšel ho totiž hrát na večírku a Brabencův zjev ve spojení s divokou hrou jej uchvátil. Tvrdohlavý impresário to předložil kapele jako hotovou věc. Možná v tom byla i jistá taktika: Jirous vytušil, že Brabenec má hráčské schopnosti převyšující standard Plastiků a mohl by kapelu posunout k umělečtějším kompozicím. Ukázalo se, že měl pravdu.