Síla Bostonu

Tu scénu před bostonskou knihovnou viděl celý svět: je 15. dubna před třetí hodinou odpoledne a běží se 117. ročník bostonského maratonu. Nejrychlejší z mužů doběhl do cíle už před dvěma hodinami, dostal šek na 150 tisíc dolarů a odešel. Vítězka mezi ženami též odpočívá v hotelu. Maratonské stopky ukazují, že od startu uběhly skoro čtyři hodiny a deset minut. Závod teď patří obyčejným lidem. Nejsou to profesionálové z východní Afriky. Mají však rádi pohyb a již jsou skoro v cíli. Po 42 kilometrech nadešla chvíle jejich štěstí.

Najednou se mezi diváky na chodníku ozývá výbuch a po chvíli o kus dál další. Tlaková vlna některé běžce srazí k zemi, ale nejhorší je situace v davu. Jsou tam i mrtví. Po výbuchu nastává zlověstné ticho; svět jako by se zastavil. Pak je slyšet křik a ti, kdo ještě stojí na nohou, prchají pryč. Instinkt je žene do bezpečí.

Proti zkáze

A nastává klíčový moment: proti prchajícímu davu se bez váhání derou desítky policistů ve žlutých vestách, ale též pořadatelé, vojáci, lékaři a zdravotníci. Není jisté, zda druhý výbuch byl skutečně poslední, záchranáři na to však nemyslí. Snaží se dostat k těm, kdo potřebují pomoc. Chvíli jim trvá, než se podaří odstranit bariéry mezi chodníkem a silnicí. Potom se otevírá hrozná scéna. Na zemi leží 176 zraněných, z nichž 14 ztratilo jednu či obě dolní končetiny; policista zakopne o botu, ve které jsou zbytky chodidla, ale není jasné, komu patří.

Lidé trhají své košile na provizorní škrtidla a snaží se zastavovat krvácení. Carlos, jehož syn padl v Iráku a on před chvíli na jeho počest rozdával americké vlajky, prsty zastavuje krev stříkající z arterie, která volně visí tam, kde dřív byla noha. Zraněný je brzy na vozíčku a v sanitce. Carlos arterii nepouští, dokud na ni zdravotníci nedají chirurgickou sponu. Na scéně je také Natalie, mladá lékařka. Běží maraton vedle svého otce, též lékaře. Když se jim po výbuších zachvěje půda pod nohama, jednají a zachraňují několik životů: mladá žena má těžce zraněnou nohu a krvácí, jiná má přeraženou pánev a je v šoku, mladý muž přišel o chodidlo a další o nohu pod kolenem. Natalie s otcem neztrácí čas: improvizují a pomáhají jednomu zraněnému za druhý.

Po několika minutách zmatku do situace vstupuje řád a zranění jsou na cestě do nemocnic. K životu se hlásí občanská společnost. Běžci, jimž se podařilo závod dokončit, teď běží znovu: do nemocnic darovat krev. V podvečer hlásí Červený kříž, že dárců je už dost a další nelze přijímat. Nejezdí veřejná doprava ani vlaky, a tak řidiči zastavují chodcům a nabízejí cestu domů autem. Přespolní běžci, kteří se nemohou kvůli přerušené dopravě vrátit domů, dostávají pozvání přespat u místních.

Jeff je jeden z těch, kdo ztratili obě nohy. Když se po narkóze probouzí, chce mluvit s policií. Viděl atentátníka, který mu položil svůj černý ruksak k nohám a podíval se mu přímo do očí. Za chvíli přišla exploze. Agenti FBI dají Jeffovi na vybranou z několika fotografií a on bez váhání ukazuje na jednu: „To je on,“ říká. Jeff právě identifikoval Tamerlana Carnajeva. Někdo mezitím zřídil Jeffovi bankovní konto, na němž je do pěti dnů 360 tisíc dolarů od téměř deseti tisíc dárců. V nemocnici ho navštíví slavný herec a fotbalisté z týmu New England Patriots.

Novomanželé Patrick a Jessica stáli na chodníku a tleskali běžcům. Bomba jim každému utrhla nohu. Přátelé a tisíce anonymních dárců jim na zřízený účet vmžiku zaslali 560 tisíc dolarů. Podobné neštěstí se přihodilo Celestě a Sydney. Tato matka s dcerou též každá ztratila nohu a jejich bankovní účet se během pár dní zvětšil o půl milionu. Dokonce i David, který přišel kvůli policejnímu zásahu o loď, v níž se druhý z podezřelých schovával, dostal od anonymních dárců sedm tisíc dolarů na koupi nové.

Pohřbu Krystle Campbellové se kromě stovek přátel zúčastnil též guvernér a kongresman. Zádušní mši slavil bostonský arcibiskup Sean Patrick O’Malley. Cestu z kostela lemovaly kohorty salutujících policistů. S Lu Ling-c’, studentkou Bostonské univerzity, se přišlo rozloučit 1200 lidí, včetně guvernéra a jeho zástupce. Univerzita zakládá stipendium, jež se po Lu Ling-c’ bude jmenovat. Na účtu je do týdne 716 tisíc dolarů.

Jedna rodina

Bostoňané měli v posledních dnech příležitost znovu se zamilovat do svého starosty. Thomas Menino na maratonu tento rok nebyl, protože právě prodělal operaci. Hned po útocích se ale starosta na svou žádost nechal z nemocnice propustit. Na vozíčku se aktivně zúčastnil zátahu na pachatele. Byl to on, kdo vítězný konec městu oznámil ze stanoviště blízko místa dopadení.

Měřítkem občanské společnosti však není, jak se chováme k lidem, kteří zastávají stejné hodnoty a vypadají jako my. Těžší je mít úctu k těm, jejichž náboženství a vzhled nám připomínají ty, kdo nás zranili. Vstřícná gesta rychle následují z obou stran. Guvernér i starosta opakují, že podezřelí nereprezentují ani muslimskou komunitu, ani Čečence. Strýc obou mužů se zřetelně a pln emocí od činu distancuje. A senátorka Elizabeth Warrenová diskusi uzavírá: „Když se stane tragédie, jsme jedna rodina.“ Boston začíná znovu dýchat.

Igor Lukeš

je profesorem na Bostonské univerzitě, kde přednáší historii a mezinárodní vztahy. Publikoval několik knih, například Inside the Apparat či Gorbachev’s USSR: A System in Crisis nebo Československo mezi Stalinem a Hitlerem.