Editorial: Jací chceme být?

V jaké kondici je český stát léta Páně 2013? Pokud vás napadají nepublikovatelné odpovědi, možná nemáte všechny informace. Celá řada věcí se bezpochyby nedaří, dráždí nás různé kauzy, výroky, arogance nebo plýtvání veřejnými prostředky. Přesto je tu mnoho důležitých aspektů, které se daří, a dokonce se zlepšují. Nejde o malování lepší reality. Ale aby se společnost mohla posunout o kus dál, musí vědět kromě toho, co se nedaří, i to, kde má lepší výsledky.

V tomto dvojčísle jsme připravili velkou přílohu o stavu a výhledu českého státu. Přijde nám totiž škoda, že se o tom příliš velká debata nevede. A to často také naší vinou, kdy jako novináři nevěnujeme některým myšlenkám, projektům či analýzám dostatečnou pozornost. Kromě analýzy stávajícího stavu jsme se proto snažili zjistit, co je třeba změnit a jak by si vlastně Češi svou budoucnost představovali.

Nejde o zbytečné cvičení. V roce 2006 se v Dánsku rozběhl z popudu tehdejšího premiéra Anderse Fogha Rasmussena ambiciózní projekt, který měl hledat odpovědi na to, jak může dánská společnost v budoucnosti úspěšně fungovat a konkurovat na globálním trhu. Podstatné nebyly ani tak nalezené recepty jako spíš fakt, že se otevřela otázka: co chceme a jací chceme být?

„Jestliže globalizační strategie nastínila cestu, právě teď je potřeba pustit se do ní naplno,“ řekl Respektu šéf tamního think tanku CEPOS Henrik Christoffersen. „A není to ani tak o vzletných plánech na lepší budoucnost jako spíše o praktickém a reálném otevírání se světu. Ať už v případě školství či zdánlivě i nedotknutelného pracovního trhu.“

Jak už bylo řečeno, máte v rukou dvojčíslo Respektu, což znamená, že další vyjde 13. května.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery