Zmrtvýchvstání radosti

Pražské studenty už brzy čeká dilema: poprvé budou mít na výběr ze dvou majálesů. Komerčnímu festivalu, který se už devět let slaví ve Stromovce a je postaven hlavně na koncertech známých hudebních skupin, tu totiž zdola roste konkurence. Studenti Karlovy univerzity a AMU se rozhodli 1. května uspořádat vlastní oslavy a navázat na slávu majálesů ze šedesátých let.

Studenti svými pány

V malém kinosále FAMU je dusno, ale přítomným studentům to evidentně nevadí. Nezlákalo je ani první jarní slunce, jež vyhnalo do ulic a parků spousty lidí. Studenti dnes dali přednost debatě na téma „studentský život“, která je první z akcí čtrnáctidenního diskusního maratonu, jenž samotné prvomájové oslavě předchází. „Studenti vůbec nevyužívají potenciálu, který jim škola dává. Není přece jen o biflování a paření – člověk si tu může zkusit i hodně dalších věcí, třeba vyjednávání s autoritami,“ říká jedna z debatujících, studentka FAMU Apolena Rychlíková. „Mně se třeba nedávno podařilo školu přesvědčit, aby tu zřídila dětský koutek,“ dodává energicky.

Vedle ní sedí Lukáš Matoška z iniciativy Za svobodné vysoké školy, která se loni podílela na přípravě studentských protestů během Týdne neklidu. „Vezměte si bouře z šedesátého osmého, které výrazně liberalizovaly společnost – nerozpoutal je nikdo jiný než studenti,“ připomíná sílu vysokoškoláků Matoška. Právě touha vyvolat debatu o tématech, jako jsou studentská identita či reforma školství – a ještě se u toho inteligentně pobavit –, stojí za snahou skupinky, jež alternativní majáles nyní připravuje.

„To, co se koná ve Stromovce, je především hudební festival, což mi přijde škoda – takových tu je přece hodně. Majálesy byly dřív vždy spojeny s žertovnou kritikou školství, politiky nebo společnosti,“ říká studentka pedagogiky Karolína Chloubová, v jejíž hlavě se nápad uspořádat svůj vlastní majáles zrodil. Sedmadvacetiletá dívka má docela pestré organizační zkušenosti – angažuje se v kampaních za bezbariérovou Prahu, několik let vedla studentskou skupinu Amnesty International a aktivní je také v iniciativě Za svobodné vysoké školy. Začátkem roku dala dohromady asi dvacet dobrovolníků, studentů Karlovy univerzity a FAMU, a společně začali alternativní majáles chystat.

Současné majálesy, jež pořádá občanské sdružení Student Zone, se skutečně zaměřují hlavně na zábavu. Na pódiu vystupují známé popové kapely jako Kryštof nebo Chinaski, volí se král majálesu, který si pak odnese věcné ceny, a příchozí se mohou vydovádět na sponzorovaných atrakcích. Třeba si zabojovat v Red Bull sumo aréně či se naoko nechat oddat u T-Music oltáře.

A jejich obliba stoupá – zatímco před deseti lety akce začínala se třemi tisíci účastníků, dnes Student Zone pořádá majáles ve čtyřech městech, míří na něj šedesát tisíc lidí a roční obrat dosahuje deseti milionů korun.

„Současné majálesy pouze budí zdání studentské akce, studenti ale jejich pány ani strůjci nejsou. Cílem těch majálesů je především generovat zisk,“ prohlašují na webu svého majálesu studenti kolem Chloubové. S tím však nesouhlasí Štěpán Neubauer, mediální konzultant a jeden ze zakladatelů komerčního majálesu: „Většinu zisku dáme na zaplacení kapel a na rozvoj dalších akcí Student Zone, jako je třeba meziuniverzitní hokejová bitva. Dvěma sty tisíci korunami každý rok podporujeme studentské spolky. Devadesát procent našich organizátorů jsou studenti, takže mi tvrzení, že nejde o studentskou akci, nepřijde fér.“

Propojit názory

Studentská slavnost v režii Chloubové a jejích kamarádů se bude na každý pád výrazně lišit. A také si bude muset vystačit s podstatně menším rozpočtem – zatím získali jen asi sto tisíc korun, hlavně od Univerzity Karlovy. Sto procent všech kapel, tanečníků, divadelních skupin a řečníků, kteří na jejich majálesu i akcích během čtrnácti dnů před ním vystupují, tvoří studenti – zapojily se jich už desítky.

Hlavní zázemí mají v klubu K4, studentském obýváku Univerzity Karlovy – a v Karolinu proběhnou i hlavní prvomájové slavnosti. Vstup bude zdarma a alegorický průvod povede po místech, jež jsou historicky spojena s událostmi, které se dotýkaly studentů – po Národní třídě nebo kolem Lennonovy zdi. Zvolený král nebo královna dostane kromě aplausu jen papírovou korunu a jak bývalo dřív zvykem, může se jím stát i jakákoli osobnost zvenčí – což byl důvod, proč se jím v roce 1965 stal americký básník Allen Ginsberg. Právě na tento majáles by studenti rádi navázali.

„Majáles je zmrtvýchvstáním radosti!“ hřímal 1. května 1965 z tribuny v centru Prahy básník Allen Ginsberg, jak je možné vidět v dobovém dokumentu na YouTube. Z filmu je stále cítit velká energie, nervózní napětí i radost z recese – slavnost byla ostatně jednou z mála příležitostí veřejně se vysmát represivnímu režimu. Prahou pochodují studenti převlečení za chovance blázince, zdravotní sestřičky i dělníky a koně mezi nimi táhnou alegorické vozy. V rukou třímají transparenty vtipně útočící na režim i vysoké školy. Skanduje se například: „Nejezte sendvič – jezte vejce ruská, vejce našich přátel“ nebo „Hledáme muže, alespoň jako názorné pomůcky. Pedagogická fakulta“. A sto padesát tisíc lidí, kteří jim přihlížejí, nadšeně výská a tleská.

Po otázce, zda bude takto vypadat i letošní studentský majáles, se ve tvářích organizátorů poprvé mihne nervozita. „Bylo by to krásné, ale přece jen to je první ročník a je jiná doba. Budeme rádi za sto padesát účastníků v průvodu,“ říká další z organizátorů, student historie Zdeno Vozár. „Největší obavu mám, aby to studenti nevzali pouze jako obyčejnou demonstraci, kde splynou v masu. Ten průvod je příležitostí k pestrosti, ideálně by měl propojit různé názory a vizuální pojetí,“ dodává.

K Budějicům cesta

První příznivce mají studenti každopádně v kapse – záštitu nad akcí převzal například rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl, který ještě loni podporoval majáles ve Stromovce. „Jiný majáles dřív nebyl. Jsem ale rád, že se nyní studenti UK organizace majálesu ujali, symbolická záštita nad touto akcí je pro mě logická,“ vysvětluje Hampl. Změnu kurzu majálesu ocenily i další osobnosti. „Majáles je pěkná příležitost vyjádřit univerzitní svobodu a sounáležitost, projevit, že studenti nejsou jen sběrači diplomů,“ píše na webu akce například filozof Jan Sokol. „Skutečný majáles si představuji jako akci zevnitř a zdola, jak tomu bylo i v minulosti,“ přitakává divadelní kritik Vladimír Just. A pozitivní ohlasy pomalu přicházejí také od studentů. „Jsem rád, že náš budějovický majáles už nebude jediný, který vyčnívá z komerčních akcí ve zbytku republiky, fandím vám,“ napsal například student Ivo Vlasatý na facebookovou stránku pražské slavnosti.

O hledání alternativy k masovým hudebním majálesům se totiž už několik let vesměs úspěšně snaží i studenti v dalších městech – Českých Budějovicích, Ostravě či Znojmě. Právě s nimi by se tým z Prahy do budoucna rád spojil. „Pokud se to letos povede, rádi bychom za rok vtáhli také další pražské školy a víc spolupracovali s jinými městy,“ dodává tiskový mluvčí studentů Štěpán Drahokoupil.