Záhadný Hašek

Každý má pocit, že Švejka důvěrně zná. Je to literární i národní ikona, nejznámější český hrdina na světě. Při pozornějším čtení se nám však ztrácí mezi řádky. Je mnohoznačný, záhadný a unikavý, stejně jako jeho autor. Jaroslava Haška ani jeho Švejka nezná doopravdy nikdo. Třicátého dubna uplyne od narození českého spisovatele sto třicet let.

O jeho podobě víme jistě jen to, že měl modré oči, kulatou tvář, dobromyslný výraz a že z jeho celkového vzezření sálala neutuchající spokojenost, kterou nedokázalo narušit ani jeho odsouzení k smrti. Více indicií o Švejkově zjevu v Haškově románu nenajdeme, a kdyby ho Josef Lada nenamaloval, možná bychom si ho ani neuměli představit.

Zrodil se jedné noci, kdy se Jaroslav Hašek vrátil pozdě domů a vyžádal si podle svědectví své manželky papír. Nikdy si přitom dopředu nic nepřipravoval. Teď ale nadepsal „Pitomec u kumpanie“ a k tomu připojil větu: „Dal se sám vyzkoušet, že jest schopen, aby vystupoval jako pořádný vojín.“ Pak usnul. Druhý den napsal první z pěti povídek Dobrý voják Švejk. Zajímavé příhody poctivého vojína. Byly otištěny v květnu až červenci 1911. Tak se na světě objevil Švejk.

Pro jedny blb, pro druhé moudrý blázen. Pro jedny ikona odcizení, chytrosti a lstivosti, pro jiné bojovník proti válce, pro další bezectný oportunista. Každý člověk a každá doba v něm hledá něco a někoho jiného. Kolik má ale Švejk s našimi představami společného? Ten z předválečných povídek se skutečně projevuje s přímočarou jednoduchostí a jeho eskapády připomínají prvoplánové gagy Chaplinova ražení. Když je poslán do města pro vöslavské mešní víno, pochopí to tak, že pro něj vyrazí na několikadenní cestu do Vöslavy. Jindy při plnění torpéd střelnou bavlnou kouří fajfku, kterou při kontrole inspekce zbrkle odloží na sud s výbušninou a vyhodí celý tábor do povětří. Poválečný románový Švejk – ten, který dobyl svět ve třiceti jazykových překladech – už je však docela jiný.