Naše drahé mobily

Pokud by někdo bral vážně nedávné argumenty velkých českých mobilních operátorů, pak by musel jednoznačně dospět k tomu, že se manažeři Telefóniky, T-Mobilu a Vodafonu minulý týden náhle zbláznili. Výrazný pokles cen není možný, argumentoval jeden z nich ještě na konci letošního ledna. Něco takového by mohlo nastat „jen za předpokladu neracionálního chování managementu“.

Předpoklad je podle všeho splněn: ceny u tarifů na neomezené mobilní volání spadly o dvě třetiny (například Telefónica O2 je srazila z 1900 na 749 korun). Mluví se o cenové revoluci a operátoři se předhánějí ve slibech, kdo z nich dá zákazníkům ještě výhodnější nabídku. O duševní zdraví šéfů mobilních firem se nicméně nikdo obávat nemusí.

Z analýz současného pádu cen naopak vyplývá, že se operátoři docela racionálně připravují na vstup nové konkurence. Její příchod by mohl zásadně narušit 13 let trvající pohodlnou kooperaci, při níž stávající velká trojka vládců zdejšího trhu s mobilním voláním sahala každý rok na rekordní zisky a Češi si užívali jednoho z nejdražších volání v celé Evropě. Jedná se však stále jen o slibnou možnost.

Jestli v Česku skutečně nastane rovný konkurenční boj o zákazníky, který jediný může tlačit ceny dál dolů a přispět k rozvoji vstřícných a kvalitních služeb, záleží především na státu. Respektive na ministrovi průmyslu a obchodu Martinu Kubovi (ODS), pod nějž telekomunikace spadají. Ten – stejně jako jeho předchůdci – nebyl dosud schopný si rovná pravidla na trhu s mobilním voláním vynutit.

Dráž, než si myslíte

Rodina Radky Wallerové patří k oněm 200 tisícům zákazníků, kteří v posledním týdnu kývli na „revoluční“ nabídku operátorů a pořídili si nové tarify. Ona i její partner pracují z domova, tak si pro vyřizování pracovních záležitostí zvykli používat mobily s připojením k internetu. A stejný standard dopřávají také svým třem dětem.