Rebelka

Francouzský spisovatel Benoît Duteurtre popisuje velmi podobná témata jako jeho krajan a další provokatér Michel Houellebecq. Je tu však zásadní rozdíl. Slavnější kolega i jeho hrdinové zánik starého světa, traumata současné doby a zápas o smysluplnou existenci bolestně prožívají, zatímco Duteurtre je už zcela bez iluzí. Je sice pasován na nesmiřitelného kritika společnosti, ale její bizarností se hlavně baví. Vše podává jako přesně odpozorovanou černou grotesku, v níž dotahuje každodennosti a banality ad absurdum. Jediné, co lze podle něj dnes dělat, je nenechat se nikým napálit a všem strhnout masky.

Také v románu Rebelka z roku 2004, který vydal brněnský Atlantis, popisuje současnost jako frašku: slova jsou bez obsahu, hlavní roli  má image a nejlepším obalem je rebelie. Jednotlivci i firmy chtějí působit mladě, energicky, moderně, antisystémově, ale často je to spíš toužebné přání a v horším případě kalkul, jehož cílem je prodat sám sebe, své služby a výrobky.

Hlavní hrdinka knihy, levicová moderátorka Eliana Brunová, v sobě spojuje všechny tyto verze. Jako nevýrazná dívka se na střední škole našla v touze měnit svět a nyní tepe nespravedlnosti ve svém televizním pořadu Rebelové. Zároveň se jí čím dál víc líbí pozice mediální celebrity a ráda by ji zpeněžila. Proto se stane poradkyní prezidenta průmyslového koncernu a začne se podílet na jeho novém projektu – televizním a internetovém proudu informací a zábavy, který má „šířit svobodu“ a jehož nekonformnost symbolizuje básník a buřič Rimbaud.

Záhy se rozjíždí propletenec tragikomických situací a boje o pozice, ve kterém se šermuje ideologií, jak se to komu hodí. Téměř každá z postav je vlastně obětí a odhaluje pokrytectví ostatních, ale zároveň ho sama praktikuje. Ve své nové show, která je součástí projektu Rimbaud, sází Eliana na efektní nekompromisnost – k té ji ovšem nabádá spíš touha po moci a cynik, jenž chce skrze moderátorku proniknout k jejímu šéfovi a vydělat na větrné energii. Sám prezident zase narazí ve vedení, kterému se nelíbí, že nové směřování firmy může kazit obchody. Přitom vůbec není jasné, zda chce šéf skutečně „zlepšit svět“, šikovně vydělat, nebo ukázat, jak umí být kreativní byznysmen. A možná to neví ani on sám.

Duteurtre své postavy vskutku nešetří. S gustem na ně nakládá paradoxy doby a konstruuje je spíše jako typy, na nichž chce ukazovat své kritické teze. Se snahou analyzovat společenské mechanismy souvisí i jeho odtažitý styl plný krátkých, přesných a úsečných vět, v němž předvádivá „uměleckost“ nemá místo. Rebelka nabízí všeho duteurtreovského vrchovatě; možná až moc. Kniha je výborná ve volbě postav i výstižných detailech, ale zvratů se někdy zdá příliš.

Tento dojem ovšem může být způsoben hlavně tím, že Duteurtreovy knihy nepřicházejí na zdejší trh chronologicky, takže čeští čtenáři již znají a očekávají autorův následný vývoj k větší úspornosti. Například podobně rozpolcenou ženu jako Elianu vykreslil spisovatel koncentrovaně v deníkovém románu Dráhy. Ten vyšel ve Francii dva roky po Rebelce, ale u nás byl k mání už předloni. Úspěšná manažerka v něm pobývá půl týdne na venkově, kde se oddává tradičnímu životu. Půl týdne tráví v Paříži jako majitelka PR agentury a pracuje mimo jiné pro francouzskou železnici, která je symbolem moderních změn, jež přijímá s nevolí.

Duteurtre často zkoumá právě prostředí manažerů a korporací; v populární knize Služba zákazníkům (česky 2005) popsal kafkovské trable klienta mobilního operátora, který se nemůže s nikým spojit, natož se domoci svých práv. Třiapadesátiletý autor nezastírá své názory, ale není zaslepený. Dostává nálepky levičáka stejně jako konzervativce – třeba když v Holčičce a cigaretě (česky 2009) zesměšňuje zákaz kouření na veřejných místech.

Není nutné zcela sdílet Duteurtreův pohled. Dokonce lze připustit, že spisovatel může připomenout ty, o kterých píše: že je zábavným rebelem, jenž sází na poptávku po revoltě. Přesto by nás mělo mrzet, že v Česku podobného autora nemáme. Snad s výjimkou Emila Hakla (a zejména jeho Intimní schránky Sabriny Black) tu asi není spisovatel, který umí tak systematicky nahlédnout, jak média, technologie a byznys formují naše životy.

Platí to i pro Michala Viewegha, s nímž u nás bývá Duteurtre poněkud unáhleně srovnáván. Kdyby byl český střední proud skutečně tak trefný a nabízel tolik společenské reflexe jako Duteurtre, byli bychom na tom velmi dobře. A nejen v kultuře.

BenoÎt Duteurtre: Rebelka
Přeložila Eva Blinková Pelánová, Atlantis, 269 stran