Příliš pohyblivá čísla

Barbora si dlouho byla jistá, že na první dítě se jí nechce moc dlouho čekat. „Pořád jsem kolem sebe slýchala, kolik holek má dnes problém otěhotnět.“ A také na ni doléhal temný tón zdejší debaty o dětech, který je už patnáct let možné shrnout zhruba takto: Rodí se nás míň a míň, Češi vymírají, Češi nebudou. „Trochu mě to děsilo, a tak jsem si řekla, nač to odkládat,“ říká devětadvacetiletá blondýna s odvážným sestřihem. S partnerem oba ještě studovali, ale zároveň měli byt i práci, a tak si dnes již skoro tříletého Tobiáše pořídili ještě na škole. Podobně jako Barbora podle statistiků vloni zauvažovalo nebývale mnoho Čechů. V zemi, kde počet novorozenců od poloviny devadesátých letmeziročně klesal i o osm tisíc (podrobnosti viz graf Počet narozených dětí v ČR), se najednou vloni podle čerstvě zveřejněných čísel Českého statistického úřadu pokles zastavil a narodilo se jen o 97 dětí méně než v roce 2011. Nabízí se jednoduchá otázka: co se to v českých rodinách stalo?