Se Zemanem v zádech

Jestli minulý pátek zavítali do ostravského historického plynojemu na sjezd sociální demokracie nějací cizinci, museli vycházet ven do noci s dost sklíčenými pocity. V podání hlavních řečníků bylo totiž Česko líčeno jako země, kde by se každý, kdo nemusí, neměl moc dlouho zdržovat. „Lidé tu žijí ve velmi drsných podmínkách,“ prohlásil například představitel moderní tváře strany Jiří Dienstbier a dodal, že dnešní realita v Česku „je naprosto nesnesitelná“. Za všechno může současná vláda, která po sobě nenechá „nic než dluhy“, sdělil zase předseda Bohuslav Sobotka.

Kritika vlády je v podání opozice přirozená, česká sociální demokracie však jako by se vracela o patnáct let zpět, kdy tehdejší předseda Miloš Zeman mluvil o Česku jako o spálené zemi. Také Sobotka a jeho kolegové velmi rádi popisují tento stát jako ostrov bídy a nefunkčnosti, jejž je třeba zásadně „rekonstruovat“, jako bychom byli na konci nějaké ničivé války. Místo spojeného úsilí, které je na konci válek potřeba, se nyní ovšem máme svěřit do rukou sociální demokracie, jež po volbách všechno vyřeší. Jak nicméně nepřímo upozornil i tento sjezd, na cestě k tomuto scénáři ještě stojí několik překážek.

Rozkol trvá

Sociální demokracie se snažila v Ostravě prezentovat jako sebevědomá jednotná strana, prakticky jistý vítěz příštích voleb. Zjevné přepínání struny při popisu české reality však naznačuje, že si sociální demokraté jsou svým vítězstvím jistí méně, než se tváří. Jako by se navzdory svým rekordním předvolebním preferencím báli jen naznačit smysl pro realitu a zmínit třeba to, že nejen Česko, ale také okolní svět je v problémech. To logicky vzbuzuje obavy, nakolik se ČSSD bude umět dostat do reality po převzetí vlády.