Konečně Demartini

Minulý čtvrtek večer se v pražském Veletržním paláci otevřela retrospektiva sochaře Huga Demartiniho (1931–2010). Ten druhý letopočet rámující život potomka prastarého italského rodu kominíků a kamnářů, kteří se do Čech dostali za vlády Rudolfa II. (právě od něj dostali šlechtické přízvisko De Martini), má pro aktuální výstavu zvláštní rozměr.

Demartini před dvěma lety usilovně pracoval na své retrospektivě k blížícím se osmdesátinám. Pro prostor brněnské Wannieck Gallery (ano, té galerie, které nyní hrozí zánik kvůli výpovědi městem) už měl hotový plán s rozmístěním všech exponátů, zároveň s nakladatelstvím Gallery dokončoval půvabnou čtvercovou monografii přibližující celé jeho dílo. Jenže v září náhle zemřel. Z výstavy sešlo, vyšla alespoň ta monografie, v níž logicky chyběl jediný klíčový údaj jeho života, totiž právě datum jeho smrti.