V kůži poutníka
Jak je možné cestovat mezi domorodce a nebýt při tom směšný
Nizozemská porodní asistentka míří ke svéráznému africkému kmeni Mursiů. Před chvílí vystoupila z letadla ve městě Jinka na jihu Etiopie, teď suchou krajinou nadskakuje na zadním sedadle džípu. Autorům rok starého dokumentu Framing the Other (Ti druzí), Nizozemcům Willemu Timmersovi a Ilje Kokové, rozjařeně sděluje, že si nejkrásnější fotku ženy s hliněným talířkem ve spodním rtu doma zarámuje na zeď. Vzápětí nahlížíme do vsi, která čeká jako každý den na nájezd turistů. Ženě, jež kamenem drtí zrní, visí provázek spodního rtu bez talířku přes bradu. Ozdobu si do rtu vsazuje jen ve svátek – nebo pro turisty. Fotka stojí dva birry (v přepočtu asi dvě české koruny). „Když jen koukají, štípnu je. Když nezaplatí, nenecháme je odejít,“ líčí, jak muži s holemi turistům zastoupí cestu. Původní talířky jsou bez ozdob, ty pro turisty pomalované. Mezi chýšemi nastává shon, ženy se zdobí bílou barvou, navlékají cetky, připravují kravské rohy na hlavu. S tradicí to nemá nic společného, ale čím výstřednější vzhled, tím raději turisté cvakají. Pózování před objektivy se Mursiům stalo snazším zdrojem obživy než tradiční pastevectví.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024