Anketa: Rusko po prezidentských volbách

Jakým směrem se Rusko vydá po prezidentských volbách? Změní se nějak oproti současnosti?

Josef Pazderka

bývalý zpravodaj ČT v Rusku

Rusko bude po volbách jiné, ale ne nutně víc prozápadní. Ruská střední třída, která nedávno vyšla do ulic protestovat proti Kremlu, je sice nespokojená se statem quo, chce změnu, není však úplně jisté, zda směrem k západním demokratickým hodnotám. Tihle lidé jsou zatím politicky naivní a kolem sebe mají příznivce velmi pestrých i radikálních politických názorů. Nespokojená druhá a třetí vlna ruské byrokracie se zase jen chce dostat na místa Putinových nejvěrnějších. Výhledy jsou tedy nejasné, byť o nebývale aktivním zájmu čím dál většího počtu Rusů o politiku už není sporu. Putin a jeho nejbližší se dobrovolně moci nevzdají, rozhodne tedy, jak zvládnou ekonomické problémy. Ty budou narůstat, hospodářství naléhavě potřebuje inovace, zahraniční investice a seškrtání rozbujelého sociálního systému. Na něm ale zatím Putin a jeho lidé stavěli svou popularitu.

Luboš Dobrovský

bývalý velvyslanec v Rusku

Otázka, již mi kladete, je oříšek i pro báby, které věští z kávového lógru. Ruští komentátoři se rozcházejí v představě o budoucím vývoji režimu v Rusku zcela zásadně. Buď bude Vladimir Putin ve staronové prezidentské roli předstírat, že mu nic nebrání v tom, aby sem tam dal slovo i svým politickým oponentům, říkají jedni, druzí naopak – že si to s dosud nejednotnou opozicí jednou provždy vyřídí. Kdo ví? Ale v jednom bodě mám jistotu: prezident Putin bude i nadále dávat světu najevo, že bez Ruska, jehož velmocenské postavení bude posíleno mohutnými vojenskými rozpočty, se ve světové politice sotva co pohne. Zejména tehdy, když tzv. Západ bude jako dosud nad kremelským mařením svého úsilí o káravý postoj k nedemokratickým režimům jen krčit rameny, jako to dělá například ve věci Sýrie. Putin bude i nadále usilovat o obnovu vlivu Kremlu na území východní a střední Evropy, jako to činil od samého počátku své premiérské a prezidentské kariéry.

Petra Procházková

novinářka, Lidové noviny

Rusko nestojí na žádné pomyslné dějinné křižovatce. Většina Rusů, i když už asi ne zdrcující, chce kráčet dál v přibližně stejném směru vedena Vladimirem Putinem. Jisté drobné korekce, mírnou liberalizaci, by asi uvítali mnozí, ale vlastně se spokojí s tím, když to nebude horší, než to je teď. Právě těmto lidem hodlá Putin vyhovět – celá jeho předvolební kampaň je tak směšně populistická a plná nereálných slibů, že jí nevěří ani on sám. Ale ví, že možná něco přes padesát procent Rusů dá přednost tomu, co zná, před tím (vlastně někým), co by znamenalo nějaké zásadní změny. Putin udává rytmus od roku 2000 a bude ho udávat nejspíš ještě dalších pár let. Zda to bude maličko rychlejší, pomalejší, nebo skladba v jiné tónině, to je vlastně jedno. Protože autorem té skladby bude stále Putin a jeho charakter, zvyky, politické názory či praktiky vládnutí se 4. března určitě rázem nezmění.

Andrej Babickij

novinář, Rádio Svoboda

Volby nebudou mít až takový význam, protože výsledek už je předem dán. Budou zjevně zfalšované, ale objem falzifikace nebude tak důležitý jako spíš skutečnost, že ta část společnosti, která vystupuje proti Putinovi, zjistila, že nejsou legitimní. Problém je v tom, že společnost je ze současného režimu velmi unavená. Dnes proti Putinovi vystupují lidé, kteří s ním v minulosti uzavřeli kontrakt: svoji politickou svobodu vyměnili za sociální jistoty a stabilitu. Nyní jsou na režimu finančně nezávislí a díky tomu vytvořili politickou třídu. A teď si přejí vrátit politická práva. Proto dál budou podkopávat systém, jenž nemá tendenci se měnit. Jakékoli další Putinovy kroky – ať už budou pro společnost prospěšné nebo jí uškodí – budou vnímány jako pikle Satanovy. Z tohoto důvodu budou protesty narůstat a budou čím dál radikálnější a režim bude mít dva tři roky na to, aby vyklidil pole.