Spojenec mráz

Tak tuhá zima nebyla na Aljašce již několik let. Teploty tady ve městě Fairbanks klesají k minus čtyřiceti, zubaté slunce dráždí oči. Slzy se ihned mění v kousky ledu, jak to pěkně popisuje dánský spisovatel Andersen v pohádce o sněhové královně. Kdepak metafora, Hans Christian jako dítě jistě zažil pěkně tuhé zimy!

Jak se žije v takovém mraze v zemi Jacka Londona? Kdo by tu čekal samé vousaté zálesáky v bobří čepici, byl by zklamán. Mnohem častěji narazíme na běžné úředníky, obchodníky, studenty. Většina lidí pochází z teplých končin USA a na sever je přivedlo zaměstnání. Je překvapivé, jak málo z nich holduje lyžování, určitě menší podíl než u nás. Pobytu venku se spíše vyhýbají. Většinou přebíhají z auta do budovy (pokud někde déle parkují, připojují baterii kabelem ke zdroji napětí v parkovacím sloupku). Ostatně i má známá z kmene Iñupiaq obvykle jede i malý kousek autem. Také Eskymáci jsou totiž rádi, když v mraze ven nemusí.

Pokud je přece jen třeba jít pěšky, lidé se oblékají do několika vrstev všeho možného. Důležité je obutí. Nejlepší řešení jsou velmi široké válenky, do kterých se nacpou kousky vlněné látky. Ostatně podobnou obuv měl i známý Ötzi z Alp, za pět tisíc let lidstvo nic lepšího nevymyslelo.

Vlci tu naštěstí v okolí nejsou, zato ale do univerzitního kampusu, kde nyní půl roku učím biologii, přicházejí v zimě losi…