Prodáme to do Asie

Česko loni vyvezlo nejvíc výrobků ve své historii. Tři biliony korun za tuzemské zboží však rozhodně neznamenají, že se máme začít plácat po ramenou. Český export má řadu slabin. Zdejší firmy fungují dodnes převážně jako subdodavatelé pro sofistikovanější kolegy za hranicemi, drtivá většina zboží směřuje do rozkolísané Evropské unie a Češi se zároveň málo prosazují na hladových asijských trzích. Vláda se právě teď chystá zmíněným problémům čelit novou exportní strategií.

Evropu už známe

Společnost Sindat sdružuje desítku firem, do světa prodává chemické, stavební a textilní výrobky. Před časem zkusila rozšířit své možnosti prodeje umělého kamene, ze kterého se dělají desky na kuchyňské linky. Směr vývoje byl jasný:  Brazílie a Čína. Firma tam ale neměla žádné kontakty, a proto se obrátila na příspěvkovou organizaci ministerstva průmyslu CzechTrade. „Udělali nám analýzu toho, kdo nám bude v těchto zemích konkurovat a kdo naopak od nás může kupovat,“ říká šéf Sindatu a zároveň předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček. „Neříkám, že jen na základě průzkumu uděláte díru do světa, musíte mít hlavně dobré zboží. Ale přehled o cenách, konkurenci a zákaznících je zcela nutný.“ Kdyby Sindatu nepomohla CzechTrade, musel by si najmout soukromou agenturu. To by bylo dražší, soukromník si podle Havlíčka účtuje třikrát víc než státem zřizovaná firma. Její služby jsou přitom kvalitní. „V Číně nám udělali skvělé rešerše, našli dvacet potenciálních zákazníků. Se třemi z nich pak obchod skutečně vyšel,“ líčí Havlíček.

Exportní strategii státu pro léta 2012 až 2020, kterou nedávno představil premiér Petr Nečas (ODS) s ministrem průmyslu Martinem Kubou (ODS), Karel Havlíček chválí. Vévodí jí myšlenka, že stát má podpořit vývoz do zemí mimo Evropskou unii, konkrétně do dvanácti „prioritních“ (Brazílie, Čína, Indie, Irák, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA a Vietnam) a dalších osmadvaceti „zájmových“ (namátkou jde o Alžírsko, Austrálii, Bělorusko, Egypt, Etiopii, Japonsko, Maroko, Kanadu či Uzbekistán). Vzápětí se v některých komentářích objevila kritika, že ODS slovy o omezení podpory obchodu s Evropou jen znovu demonstruje svůj euroskeptický postoj. Podnikatel Havlíček ale v tomto s vládní strategií souhlasí. „V Evropě se přece každý vývozce orientuje a ten, kdo toho není schopen, nemá ve světě exportu co hledat,“ říká Havlíček. „Pomoc státu ale potřebujeme tehdy, když jdeme na takové trhy, které vůbec neznáme.“

Co stát neumí

Export je pro Českou republiku životně důležitý. Závislost ekonomiky na něm patří mezi vůbec nejvyšší ve světě, vývoz tvoří bezmála osmdesát procent hrubého domácího produktu. „Jsme malá ekonomika s malou domácí spotřebou,“ shrnuje to Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, který šest let pracoval jako ředitel vnějších vztahů ve Škodě Auto a dnes vede českou pobočku amerického think tanku Aspen Institute.

Jen pro srovnání, ve velkých zemích se silnou domácí spotřebou, třeba v USA nebo Indii, tvoří vývoz jen zhruba čtvrtinu HDP. Zároveň je tuzemský export hodně zranitelný. Většina, skoro 85 procent, míří do zemí Evropské unie. Tady ale vzhledem k dluhové krizi nelze očekávat velký růst. A každý ví, že Češi jsou až příliš závislí na jednom sektoru – automobilovém průmyslu. Navíc třeba Škoda Auto, z jejíchž pásů sjíždějí auta, je v našem průmyslu spíš výjimkou. Většina firem nedělá konečné výrobky, ale dodává pouze díly. „Těžko si můžeme myslet, že tu z ničeho nic vznikne šampion například na výrobu televizí,“ říká Špicar.

Naše síla podle něj spočívá v produktech, jako jsou po celém světě rozšířené české antivirové programy Avg a Avast. Jako další příklad Špicar uvádí třeba výrobce chytrých nemocničních postelí Linet.

Samozřejmě že stát těžko zařídí, aby měl někdo dobrý nápad a dotáhl to až na světovou špičku. Může ale pomoci penězi a podporou v regionu, který je pro firmy neznámý nebo se do něj obtížně proniká. Menším podnikatelům podle Radka Špicara dobře slouží právě CzechTrade se svými průzkumy trhu. Velcí, kteří se ucházejí o státní zakázky v zemích jako Rusko, Čína, Indie či Ukrajina, kde jsou ekonomika a politika silně provázané, pak potřebují, aby jim dveře otevřela vládní delegace. Lidé z branže oceňují, že ministr průmyslu i premiér dali exportní strategií najevo, že se tímhle směrem chtějí vydat.

Zároveň strategie počítá s tím, že stát dá na export víc peněz. Česká exportní banka má dostat víc než šest set milionů korun a Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) miliardu korun. To se líbí jak zástupci menších podnikatelů Havlíčkovi, tak reprezentantovi větších firem Špicarovi. Havlíček je rád, že exportní banka se v poslední době otevřela i menším firmám, jimž je ochotna poskytovat úvěry v řádu milionů korun (a neuzavírá jen luxusní kontrakty o řád výš jako v minulosti). Špicar zase upozorňuje, že to může být jistota pro případ, že komerční banky začnou být opatrnější. „Zatím úvěry dávají,“ říká. „Může se ale kdykoli stát, že znovu začnou být stejně opatrné jako v letech 2008 a 2009. Je dobré se na to připravit.“

Dvě diplomacie

Fakt, že stát chce dnes opět podporovat obchod se zeměmi, se kterými kdysi spolupracoval komunistický režim, může mnoha lidem vadit. Tím spíš, že Nečasův tým si v tomto případě vysloužil pochvalu nejen od předsedy hospodářského výboru sněmovny Milana Urbana (ČSSD), ale i od šéfa komunistů Vojtěcha Filipa. Oba se svorně radují, že vláda konečně nakročila k tomu že, Urbanovými slovy, „přestaneme vyvážet sametovou revoluci a učit demokracii“ a začneme se starat o byznys. Náměstek ministra zahraničí Tomáš Dub, který má na starosti ekonomickou diplomacii, však žádné takové poselství v ekonomické strategii nevidí. Zájem českého státu o dodržování lidských práv v současnosti podle jeho zkušeností kontraktům byznysmenů nijak moc neškodí.

Zdá se, že na cestě nové exportní strategie od jejího nedávného představení na tiskové konferenci premiéra Nečase a ministra průmyslu Kuby k jejímu schválení vládou a uvedení v život budou ležet jednodušší překážky. Především trvající rivalita mezi občanskými demokraty a TOP 09, jejíž ministr Karel Schwarzenberg vede rezort zahraničních věcí. První nesvár přišel hned po představení nové strategie, zástupce Černínského paláce totiž na tiskové konferenci chyběl. „Musíme si na to spolu s náměstkem ministra průmyslu sednout,“ plánuje Schwarzenbergův náměstek Dub vývoj nejbližších dnů. Námitku Kubova týmu, že jde o materiál průmyslu a není žádný důvod, proč by k jeho přípravě měli zvát zrovna kolegy z diplomacie, Dub neuznává: „Každý stát má jen jednu diplomacii, my nemůžeme mít dvě.“

Asociaci malých a středních podniků a živnostníků zase ČR vadí, že stát chce víc rozhodovat o tom, co bude dělat CzechTrade. „Dnes funguje dobře, jako agentura,“ říká předseda jejího představenstva Karel Havlíček. „Obáváme se, že když bude podřízená ministerstvu, brzy přestane být efektivní.“ Radek Špicar se pro změnu obává, že strategie skončí „v šuplíku“. Svaz průmyslu se podle něj bude snažit něčemu takovému zabránit: „Chceme, aby ji vláda co nejdřív schválila a aby bylo jasné, kdo za který úkol odpovídá a kdy má být splněn.“