Editorial: Antisemitismus v politice

S příchodem internetu jsme nezískali jen nový rozměr svobody, ale také řadu starostí. Umožňuje totiž šířit antisemitismus, xenofobii či prostě „jen“ nenávist, která může vyústit i do fyzických útoků. Internet je doslova přecpaný zlobou, proto se nabízí otázka, čím to je, že vyvolal tak velkou reakci zrovna antisemitský pamflet od Adama B. Bartoše, pojednávající o tom, jak Židé pošpiňují český národ? Vždyť autor je poměrně neznámý muž a neříká nic jiného než většina neonacistů.

Rozhořčení a znepokojení vzbuzuje zejména to, že Bartoš nepochybně není neo­nacistou v klasickém slova smyslu. Je to průměrný člověk, který nechodí hajlovat na demonstrace. Česká společnost je vnímána jako poměrně liberální a tolerantní. Možná by ale bylo přesnější říct, že odlišnost přehlíží, pokud jí nějak nezkříží cestu. Rozhodně nemůžeme tvrdit, že tu máme všechny temné vášně vypuzené z hlav. I Bartoš říká, že třeba proti Státu Izrael nic nemá. Máme si tedy oddechnout? Ne, Bartoš připomíná, jak tu antisemitismus vypadal před érou koncentračních táborů. Tedy v době, kdy podobné pamflety vznikaly často a byly považovány za neškodné. Vždyť přece jen upozorňovaly na to, že támhleten divadelník je Žid, tamten novinář je Žid či onen politik je Žid. A Židé přece nejsou Češi, ne?

Když tedy Bartoš píše o tom, že časopis Kraus si nemá co dovolovat kritizovat českou společnost, protože ho vytvářejí Židé, je to antisemitismus v té nejčistší podobě. A také v té nejnebezpečnější, protože je vtahován do politického klání. Není podstatné, co autor říká, ale to, že je to Žid, a tedy (podle autora) ne Čech. Bartoš tuto židovskou linku použil proto, že řadí Jana Krause do skupiny lidí, které označuje za stoupence Václava Havla. Byl to Bartoš, kdo sepsal a nadále aktualizuje seznam havlovských nepřátel (nikoli oponentů). A kdo je nepřítel, ten má být poražen za použití všech prostředků.

O Bartošovy články by zřejmě nikdo nezavadil, kdyby jej Václav Klaus neoznačil za novinářského génia spolku D.O.S.T., který přímo spolupracuje s Hradem. Tento fakt mu přidává na prestiži a zřejmě také zvyšuje odvahu, protože se má za koho schovat. Chce se věřit tomu, že tohle bude i na Václava Klause moc a Bartošův článek odsoudí. Pokud ne, naznačí tak, že se mu v boji proti oponentům hodí cokoli.

Psát o podobných pamfletech není příjemné, protože jim tak člověk zajišťuje větší pozornost. Jsou ale chvíle, kdy je třeba nenávist jasně odsoudit. A to přesto, že útočí na Jana Krause, u kterého by se mohlo zdát, že obranu před takřka neznámým blogerem nepotřebuje. Vždyť je mezi lidmi oblíbenou celebritou. Jenže rychleji, než se může zdát, bychom se mohli ocitnout v době, kdy ani miláček davů nesmí tvořit, lidé se ho straní a je nucen emigrovat, aby unikl násilí. Právě tohle se stalo předválečné celebritě jménem Hugo Haas.

Proto je dobře, že předseda zelených Ondřej Liška podal na Bartoše trestní oznámení. Ze stejného důvodu by také lidé neměli šířit pamflety tohoto muže či na ně odkazovat na sociálních sítích. Byť to dělají s dovětkem, jaká je to špína.

V pátek mi přišel email od advokátní kanceláře, která zastupuje společnost Penta. Nelíbí se jí, že informujeme o této společnosti v souvislosti s kauzou Gorila a máme se toho vyvarovat. Takže Téma o této aféře najdete na str. 52.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery