Dopisy

Volba prezidenta, církevní restituce a co s EU?

Respekt 7/2012

Projev Stanislava Humla je bagatelizován přirovnáním k proslovu z padesátých let. Srovnání s padesátými léty bez věcného rozboru se vůbec po roce 1989 stalo oblíbenou metodou, zhusta užívanou k diskvalifikaci protivníka. Čtenáři maně vyvstane otázka: To se ti komunisté mýlili absolutně ve všem? Opravdu je všechno na světě naopak, než tvrdili oni? Když mluvili o gravitaci zemské, máme si myslet, že věci padají nahoru? Anebo když zmiňovali inkvizici a čarodějnické procesy s tisíci oběťmi, násilnou likvidaci antických filozofických škol, ničení domorodých kultur „univerzální církví“, plyne z toho, že se nic takového neudálo?

Ale událo, a komunisté se právě oněmi metodami zhusta inspirovali. Připomeňme i v Respektu recenzovanou knihu Skryté evangelium. Neil Douglas-Klotz v ní píše o milionu křesťanů, vyhlazených právě vinou „spolupráce církve a státu“. Jen proto, že odmítli dodnes užívané tzv. Nicejsko-cařihradské vyznání víry!

Tyto metody posilování vlastní moci a jejich církevní protagonisté v historické perspektivě spadají do vyššího řádu než oni lumpové, které pan Huml poslal po zásluze za mříže. Údaj, že „Huml a řada dalších politiků viditelně řeší své předsudky“, si zaslouží posudek či přezkoumání spíše psychologem. Ale od nás ostatních si Humlův proslov zaslouží namísto pár frází důkladnější analýzu, také proto, že se v ní vedle věcných argumentů nachází i několik pozoruhodných údajů. Čtenář jej pod názvem „Proč ne církevním restitucím“ najde alespoň na síti: http://www.humlstanislav.cz/snemovna/legislativa/proc-ne-cirkevnim-restitucim-projev-na-p-d-sn-movny/.

Zdeněk Zacpal, překladatel

Vlaky v sukni

Respekt 7/2012

Nemám problém se zaváděním „ženských kupé“ ve vlacích ČD. Jedno kupé zbylé cestující jistě neomezí. Dokážu si představit, že to může zvýšit u některých žen pocit bezpečí a pohodu při cestování  a případně i přimět někoho cestovat raději vlakem než například autem. To je i původní záměr ČD, jak jsem to pochopil. Zarážející je však další argumentace tiskového mluvčího pana Štáhlavského, který se pouští do debat k tématu, u nějž pravděpodobně zaspal nějakých sto let! Jeho vyjádření obsahují slovíčka typu „křehké květinky“ či argumenty o tom, jak muži gentlemani vždy mají ženu pustit. Vrcholem je jeho vyjádření o tom, že ženy jsou méně pozorné a potřebují upozornit na to, kdy mají vystoupit. České dráhy by měly mít na komunikaci tohoto tématu někoho, kdo tomu rozumí.

 Jiří Jeřábek

300 Máchových jezer volá díky

Respekt 7/2012

Proč vymýšlíte nové jednotky objemu, když už máme přece zavedené jednotky Orlická přehrada a olympijský bazén. Tohle jenom mate čtenáře.

David Hesoun

NEČASŮV ODKLON

NAŠE SLAVNÉ PROHRY 2012

RESPEKT 6/2012

Současná situace připomíná peripetie kolem schvalování Lisabonské smlouvy v České republice a vyvolává i obdobné otázky. Jak to, že jsme to vždycky my Češi, kdo vidí jakási úskalí společných evropských dokumentů a ostatní evropské státy, ať už jsou velké nebo malé, „staré“ či „nové“, je nevidí? Jsme snad nadáni nějakou mimořádnou politickou nebo ekonomickou jasnozřivostí? I kdybychom takoví byli, historický vývoj, geografická poloha a nakonec ani ekonomická situace naší země nás nepředurčují k tomu, abychom byli druhé Norsko či Švýcarsko. Zkušenost z období mezi dvěma světovými válkami by nás také měla vést k tomu, abychom si pro své názory a postoje hledali vhodné a spolehlivé spojence. Velká Británie, která spolu s námi jako jediná odmítla dohodu podepsat, takovýmto spojencem může být jen stěží.

Premiér Nečas pak svým odmítnutím podpisu pokračuje v linii těch politiků ODS, kteří vystupují proti názorům voličů vlastní strany. Pokud totiž někdo byl motorem našeho vstupu do Evropské unie, byli to právě oni, zatímco voliči stran nalevo od středu se „Evropy“ spíše obávali. Jestliže se tedy my Češi nechceme v Evropě „rozpustit“, pak bychom se zviditelňovat měli, ale jinak než jako ustaviční potížisté. Průběh našeho předsednictví alespoň v období do pádu vlády ukázal, že to možné je.

Ing. Vítězslav Pavlík, Praha

NESPRAVEDLIVÉ DANĚ

RESPEKT 6/2012

Při čtení sloupku pana Davida Marka jsem zaznamenal několik hrubých opomenutí a zavádějících nepřesností, kvůli kterým mám pocit, že autor nedohlédl příliš hluboko pod povrch problému. První potíž nastává hned v úvodu, kde srovnává průměrnou daňovou platbu zaměstnance a živnostníka.

Jde přitom o položky nesrovnatelné. Výkon živnostníkovy profese se často váže s poměrně vysokými náklady a živnostníkův příjem není zdola omezen. Pokud se nedaří, může jít i do minusu, nemá zaručenu žádnou minimální mzdu. O čem pak vypovídá průměr? Spíše o zhoršujících se podmínkách pro živnostníky než o stále přívětivějším daňovém systému.

Autor rovněž zcela opomíjí, že výhodnější daňové podmínky pro živnostníky jsou vykoupeny celou řadou nevýhod. Živnostník nemá žádnou placenou dovolenou, nikdo mu neproplatí prvních 14 dní nemoci, nemá žádný zaručený příjem, nedostane žádné odstupné, když se jeho služby stanou nadbytečnými, nemá žádné zastání odborů, ručí svým majetkem, a odejde-li živnostnice na mateřskou dovolenou, její zákazníci nebudou povinni se k ní poté vrátit. A tak bych mohl pokračovat. Myslí si snad autor článku, že by bylo spravedlivé, kdyby se i přes tyto obrovské nevýhody danili živnostníci stejně jako zaměstnanci?

Autor pak zmiňuje Švarc systém jako důsledek takto pokřiveného trhu práce. Neuvědomuje si však, že „živnostníci“ nevstupují do takového nerovného vztahu proto, že by pro ně byl Švarc systém výrazně lákavější než klasické zaměstnání. Tento nerovný vztah je výhodný zejména pro jejich zaměstnavatele a je do velké míry zaměstnavateli vynucován.

To, co zaměstnavatel ušetří na pojistném a jiných výdajích, se na faktuře „živnostníka“ neobjeví a tito vynucení živnostníci nemají žádný zájem pracovat za obdobný plat, jaký mají zaměstnanci, avšak za výrazně horších podmínek – bez ochrany zákoníku práce.

David Patras

STAHOVAT A NEKRÁST

RESPEKT 6/2012

Myslím si, že kolem obchodní dohody proti padělatelství, nyní více než známou pod zkratkou ACTA, panuje zbytečná panika a hysterie. A jak k tomu bývá i v jiných případech, hysterie plyne z neznalosti věci.

Pro mnohé čtenáře kriticky naladěné proti ACTA teď možná přijde neuvěřitelná zpráva, ale více než 90 procent obsahu dohody ACTA má již nyní Česko ve svém právním řádu implementováno.

Lidé například blázní z toho, že se jim prý budou moci na hranicích kontrolovat jejich notebooky, zda tam nemají nahráno Slunce, seno a pár facek stažené zdarma (sice ne protiprávně, ale určitě neeticky)  z internetu. Dohoda ACTA přitom uvádí, že cestující nebudou podléhat kontrolám, bude-li mít zboží, které porušuje pravidla, nekomerční charakter a nepůjde-li o součást rozsáhlého nezákonného obchodu. ACTA tedy žádnou povinnost kontrolovat obsah telefonů, iPadů, notebooků, mp3 nebo mp4 přehrávačů nezavádí. Je to smyšlenka kolující virtuálním světem.

Pokročilejší odpůrci ACTA tvářící se, že jim jde o dobro světa (a možná mezi nimi skutečně i takoví idealisté občas jsou), mimo jiné tvrdí, že ACTA chudým zemím znemožní nákup levných léků, opět jde o mýtus. ACTA neobsahuje žádná ustanovení, která by mohla mít přímý nebo nepřímý dopad na zákonný obchod s generickými léčivy. Což konstatovala i Evropská komise.

Před časem jsem nechtěně v tramvaji vyslechl rozhovor dvou rozhořčených (asi dvacetiletých) lidí – nechápu,  proč bych měl za hudbu nebo filmy stažené z internetu platit, když už musím koukat na tu reklamu nadnárodních korporací. To mám jako platit dvakrát? Pokud by někdo byl nucen platit někomu za něco dvakrát, tak by to byl určitě problém, ale toto rozhodně není zmíněný případ. Proboha, jaký dvojitý příjem má autor z toho, že někdo umístí jeho dílo (bez jeho svolení!) na web typu Megaupload? On z toho nemá příjem žádný, ne dvojitý.

Vidím to tak, že skutečným důvodem zájmu většiny lidí o ACTA, nejen v ČR, je jejich obava, že přijdou o možnost zdarma a pohodlně stahovat e-knihy, hudbu, software, filmy a další věci, jak to zatím nešlo nikdy v historii. Řeči o  boji za záchranu svobody jsou jen zástěrkou. Mohou však být v klidu, na právním postavení „stahovačů“ a „sdílečů“ ACTA nic zásadního nemění.

JUDr. Petr Kolman

UPŘESNĚNÍ

V čísle 5 Respektu v Kulturním servisu v anotaci o Ceně kritiky 2012 – Malbě je mezi osmi autory uveden také Josef Achrer. K tomuto je v horní části strany připojen obraz. Jedná se však o obraz Josefa Achrera staršího, jeho otce. Za záměnu se omlouváme.

Redakce