Sám ve svém vesmíru
Reedice dvaačtyřicet let starého alba přináší pravdu o Vladimíru Mertovi
Rozhlédněte se kolem,“ rozhazuje rukama Vladimír Merta po své spoře zařízené pracovně. „Stejný bordel jako tady mám v hlavě.“ Šestašedesátiletý folkař reaguje na vnucující se otázku, jakým způsobem se v jeho nezařaditelné tvorbě sváří intuice s rozumem. Žertovná odpověď v sobě obsahuje jistou nepřesnost. Sice tu je jen jedna volná židle, na kterou se dá sednout – ostatní jsou stejně jako stoly zarovnané cédéčky –, ovšem obrazy a na zdech zavěšené kytary vytvářejí zcela promyšlenou kompozici. Merta popouští chaosu uzdu, nechává se jím často vést, ale nikdy ne ovládat.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024