Složitější byly mé vztahy s Pavlem Kohoutem. Ve svých memoárech Kde je zakopán pes mě posoudil jako poněkud odtažitého: prý kdyby nebylo protikulturního pogromu v sedmdesátých letech, zřejmě bych se s ním a s ostatními zakázanými spisovateli nesblížil.
Měl přinejmenším hodný kus pravdy. Hlavní příčinou bylo mé založení: dokážu se otevřít jen vůči několika málo kamarádům, s nimiž mám delší zkušenost. S mnoha známými si dodnes vykáme. Navrhnout tykání mladším z nich jsem se neodhodlal, na starší jsem zřejmě působil tak, že mi to nenabídli. S divadelními kolegy se s nepatrnými výjimkami setkávám jako zdvořilý a korektní partner chovající se neosobně.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024
