Karel Vaš a zákon

Na zemi spravedlnost komunistického prokurátora a kata Karla Vaše nedostihla. Zhruba tak komentovala média skon šestadevadesátiletého muže, který se stal symbolem brutality a zločinnosti padesátých let minulého století. Zločiny raného tuzemského komunismu zůstávají dodnes nepotrestány a zdá se, že to tak zůstane navěky, dodávali komentátoři. Spravedlnost prohrává, mohli bychom si s nimi postesknout. Není to ale tak úplně pravda. V pohledu na padesátá léta – nejen v tom právním – došlo v posledním desetiletí k prokazatelnému zlomu.

Dvacet viníků

Ta věta může vyvolat trpký úsměv v konfrontaci se statistikou Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Během 23  let od pádu komunismu bylo za zločiny spáchané ve jménu této ideologie potrestáno pouhých 36 lidí, dvě třetiny z nich za činy z padesátých let. Další trpký úsměv může vzbudit fakt, že nejvyšší zatím udělený trest dostala vcelku bezvýznamná prokurátorka Ludmila Polednová – šest let za podíl na justiční vraždě Milady Horákové. Což je dodnes zatím jediný trest udělený za vraždy páchané komunisty. Jaký zlom tedy nastal?

Je to vlastně jednoduché. Od pádu komunismu do konce minulého tisíciletí nebyl podle oficiálních čísel pravomocně odsouzen jediný reprezentant nezákonností padesátých let. Právníci se přeli, zda jsou zločiny z té doby promlčeny a jakými paragrafy je případně soudit. Šlo ovšem víceméně o akademické spory, policie a žalobci v těch letech poslali před soud pouhé tři případy zločinů z padesátých let. Přitom nechceme tvrdit, že by lenošili, a až na výjimky (skandálně vedený proces s Aloisem Grebeníčkem) se nedá říci, že by vyšetřování či soudy zdržovali schválně žalobci nebo soudci s komunistickou minulostí.

Vaš se ale stal typickou ukázkou vnímání zločinů komunismu z té doby. Policisté, žalobci a v roce 2001 i soudce jasně konstatovali, že Vaš poslal v totálně zmanipulovaném procesu na šibenici nevinného generála Heliodora Píku. Nebyly vůbec žádné pochybnosti, že v této justiční vraždě sehrál hlavní roli – coby prokurátor stál v padesátých letech nad soudcem. Vaš dostal dokonce u nižší soudní instance sedm let vězení. Odvolací soud však sdělil – a později to potvrdil i Nejvyšší soud –, že jeho zločin je promlčen.

Probuzení

Právě případ Karla Vaše vzbudil velké debaty o možnostech svobodné justice soudit zločiny staré 50 (dnes už 60) let. A tahle disputace dovedla právníky i vyšetřovatele k činům. Ústavní soud zveřejnil nález, podle nějž by Vašův zločin promlčen nebyl. Také proto poslali žalobci od té chvíle před soud přes 60 lidí obžalovaných za zločiny z padesátých let.

Úplně se totiž změnil pohled na to, jak zločiny z padesátých let právnicky posuzovat. V posledních deseti letech si právníci uvědomili zdánlivou banalitu: a sice že zákony jsou tu pro hájení spravedlnosti, a je proto nutné cestu k potrestání zjevného zločinu hledat. Být Polednová souzena v roce 2000, byla by zřejmě osvobozena, o šest let později neměla při přirozeném výkladu práva šanci uniknout.

Vyšetřování zločinů z padesátých let je dnes odkládáno hlavně kvůli úmrtí zločinců. Vlastně se nedá čekat, že by počet odsouzených ještě nějak vzrostl. Je opravdu příliš pozdě. Určité spravedlnosti jsme se ale dočkali. Vyšetřování dokázalo objevit řadu zapomenutých brutálních akcí komunistického režimu, a i když jsou jejich aktéři většinou mrtví, dozvídáme se o minulosti, vině a spravedlnosti stále více.