O čem vypovídá aktuální hitparáda českých rádií

Zjistěte, jaká skladba vedla britský žebříček v den, kdy jste se narodili, a hrdě ji sdílejte na svém profilu. Tato hříčka před nedávnem úspěšně bodovala mezi uživateli Facebooku. Vzedmul se s ní zájem o desítky let staré hity, a co bylo pozoruhodné: žádná ze znovuobjevených písní nebyla okrajová bizarnost. Svědčí to o vytříbenosti ostrovní hitparády, ale především o skutečnosti, že drtivá většina majitelů profilu na největší sociální síti se ještě narodila v dobách unifikovaného rozhlasového éteru, kdy hitparády bývaly místem vzrušujících kulturních střetů.

Dokladem budiž zkušenost autora tohoto textu, jenž se narodil v týdnu, kdy disco zpěvačka Anita Ward předala žezlo novovlnné kompozici Are Friends Electric? od londýnských Tubeway Army. Obrazně se tak odzvonilo oddychové náladě konce sedmdesátých let a na dveře klepala estetika pokrokově technologických osmdesátek. Těžko si však představit, že by se podobný kulturní řez dal vypozorovat i z aktuálních komerčních žebříčků, a už vůbec ne z těch českých. Otázka zní, zda někdo z dnešních novorozenců bude mít za dvacet let chuť chlubit se tím, že v prvních týdnech roku 2012 vítězil na zdejších rozhlasových stanicích postpubertální vtípek se sexuálním podtextem Šrouby a matice od skupiny Mandrage.

Vnitrozemská riviéra

Nástup internetového sdílení a streamování hudby společně s popularitou přenosných mp3 přehrávačů stvořil aktivního posluchače, který se už nespoléhá na klasické kanály a je sám sobě dramaturgem i DJem. Hudba se privatizovala a publikum se rozdrolilo do zájmových skupin podle osobních preferencí. Hitparády tak přestaly být prostorem soutěže a výměny myšlenek různých hudebních proudů. Místo toho se z nich staly urputně hájené zákopy komerčního přežití. Ukázkový obrázek toho poskytuje oficiální hitparáda českého rozhlasového éteru, kterou každý týden na základě údajů od více než dvacítky stanic sestavuje tuzemská pobočka Mezinárodní federace hudebního průmyslu.

Výsledek odpovídá i tomu, že většina z rádií se obává odlivu publika, a proto se spoléhá na testování skladeb v posluchačských průzkumech. Před vlastní vyprofilovanou dramaturgií dávají přednost hledání nějakého společného jmenovatele vkusu. Jen tak si lze vysvětlit, že v půli ledna ve vnitrozemské republice dominují ve vítězné patnáctce letní hity z přímořských diskoték jako Welcome to St. Tropez švýcarského Dje Antoina, Danza Kuduro od portorického Dona Omara či Sexy and I Know It od dua rapperů a producentů LMFAO. Hudebně tyto skladby vězí v eurodanceové atmosféře devadesátých let a jejich poslech provokuje maximálně ke koupi míchaného nápoje.

Druhým výrazným trendem v žebříčku jsou skladby interpretů, kteří jsou známí soukromým životem v bulváru a jejich nikterak výrazná tvorba vytváří paralelní příběh k této mediální realitě. Úspěchy tak slaví Rihanna, která před třemi lety prodělala drsnou romanci poznamenanou domácím násilím, z níž se od té doby vyzpívává. Podobně s rolí veřejně známé osoby pracuje Britney Spears, jež má ve třiceti letech za sebou rozvod, anulované manželství i nervové zhroucení. A tak v singlu Criminal tato celebrita takřka autobiograficky zpívá, jak se zamilovala do zločince a je to láska příliš iracionální, než aby se jí dalo čelit.

Hořící šála

Kapitolou pro sebe je česká tvorba, jež by měla oslovit mladé posluchače. Kromě zdařilejšího případu zmíněných Mandrage, kteří aspoň vystupují autorsky, se v hitparádě objevuje skladba Jak silná mám tu stát od finalistky loňské SuperStar Alžběty Kolečkářové. Nese ji příjemný hluboký vokál, ovšem o podbízivém kalkulu svědčí fakt, že se jedná o coververzi Boba Dylana, kterou před lety v Británii proslavila zpěvačka Adele. Čeští producenti vsadili na stejný mustr, ale výsledek zásadně pokulhává i kvůli slovům, jejichž autorem je Oskar Petr. O generaci starší textař nutí devatenáctiletou dívku zpívat krkolomné obraty jako: „Slunce vyzve měsíc kající na souboj – zpěvem ptáků bolícím zakrýváš srdce šálou hořící.“

V takto nastavených kritériích je vyloučeno, aby do žebříčku promluvilo cokoli překvapivého, natož objevného. „Ať už to bylo cokoli, teď to není nic,“ zpívá z třetího místa v písni New Age Brit Marlon Roudette. Má na mysli zřejmě lásku, ale stejný pocit neuchopitelnosti zachvátí i toho, kdo si pustí patnáctku zdejších nejhranějších hitů.