Bouřit se a bojovat

Ráno vstanu pár hodin poté, co poprvé zazvonil budík, postavím vodu na čaj, zaliju cereálie mlékem a vrhnu se k stříbrné elektronické krabičce, abych zkontrolovala, jestli se svět náhodou nezměnil, zatímco jsem spala. Dnes probíhá generální stávka a média mají pré. V Madridu se střílí, v Tarragoně taky, ale všude jen gumovými projektily, takže je to prý dobré. Neberu to nijak vážně, takových manifestací už tu bylo a ještě bude. Vždyť jen u nás na univerzitě studenti agitují téměř na každé školní události – a není se čemu divit. Katalánský spolužák Lluís mi prozradil, že když před třemi lety nastupoval do prvního ročníku, platil sedm set eur za rok. Dnes platí dva a půl tisíce. Několik jeho spolužáků se muselo vysněného titulu vzdát, protože na jeho získání jednoduše neměli „dinero“.

Když si jdu kolem čtvrté pro druhou snídani, přiběhne zvenku spolubydlící celá vyděšená. Vypráví, že je celé město prázdné, obchody zavřené, dokonce i ten pákistánský na rohu, co nikdy nezavírá. Dušuje se, že potkala bandu křičících týpků s šátky přes obličej. Nedá mi to, vezmu foťák a vyrazím do ulic taky. Město je ztichlé, mnohem klidnější a prázdnější než normálně, ale necítím se nebezpečně. Pořád se tu potulují turisti s průvodcem Lonely Planet v podpaží, děti jezdí na koloběžkách, obchody na Ramble jsou otevřené. Dojdu až na Katalánské náměstí a tam uvidím masivní průvod, který se vydal na pochod městem. Lidí je tu nespočetně, ale všechno probíhá velmi organizovaně, dá se říci až mírumilovně. Nepočítám-li tedy tapetování budov bank plakáty s vyčítavými hesly a cákance barev ve stylu Jacksona Pollocka na barcelonské burze. Protestují důchodci, rodiny s dětmi, studenti, pracující i vandalové. Nafotím hromadu fotek, nasaju atmosféru a vydávám se směrem k rakouské kamarádce, která nás dnes pozvala na domácí večeři.

A najednou se ocitám uprostřed létajících kamenů a skupiny Darth Vaderů z Hvězdných válek. Ne, tohle není žádná vesmírná fantasmagorie, ale poctivé kameny hozené rozohněnou rukou a pár desítek policejních těžkooděnců v helmách a kombinézách přímo před největší gotickou katedrálou. Vidím na jedné straně ulice obrovský dav lidí, kteří se povzbuzují a troufají si čím dál blíž k té druhé straně, kde stojím já snad s celou policejní stanicí. Jeden z policistů se náhle rozběhl směrem k autu a za pár vteřin je zpátky s dlouhou černou puškou. V té chvíli se mi žaludek zachvěje a přeběhne mi mráz po zádech. Utíkám na stranu mezi hlouček ostatních – turistů, sousedů, zvědavých náctiletých kluků – a chystám se urychleně odejít. Ale něco mě drží na místě. Je zvláštní, jakou moc má adrenalin, jak se v člověku, který tuší, že by měl jít možná radši domů, objeví nějaká zvědavost, jakési pokušení jít ještě o kousek dál, vyfotit ještě poslední fotku, zůstat ještě o chvilku déle.

Adrenalin je hnací silou, a mě vehnal do ulic Barcelony mezi dav nespokojených obyvatel a jejich umělé terče. Někdo se přece musí obětovat jako beránek – za vládu, za banky, za korupčníky. A tak policejní sbor stojí podle rozkazů na místě a nechává na sebe házet kameny a petardy. A dav jimi bere zavděk, zlost je prý třeba si vybít a je vlastně jedno na kom. Na setinu vteřiny mi policistů začne být líto.

Čekám až do konce, kdy baterka na displeji fotoaparátu bliká červeně a celá demonstrace se rozprskne do ulic. Támhle hoří kontejner a hasiči zkušeně zasahují, na cestě leží bota a z celého města jsou slyšet sirény. Město je špinavé, na zemi se válí sklo a odpadky, ale já vím, že už zítra ráno bude všechno vonět čistotou a nápisy na výlohách budou vydrhnuté. Patří to tak nějak k jižanské nátuře. Bouřit se a bojovat a trochu dramatizovat. Ale aspoň je ve vzduchu cítit nějaký názor, nějaké přesvědčení. Myslím na Vánoce a na vůni mého pokoje doma v Česku, a i když se mi stýská, mám vztek, že jediné, co v Česku není cítit, je právě ten názor. A někdo, kdo by si za ním stál.

Tereza Kučerová,

studentka žurnalistiky na FSV UK. V současnosti studuje na Universitat Autònoma de Barcelona.
Své zážitky a fotografie z Barcelony publikuje na blogu http://theainbarcelona.blogspot.cz/.