Dopisy

Národní galerie & Co.

Respekt 3/2012

V únoru 2012 začne v Praze výstava, která je mezi znalci holandského malířství 17. století obecně považována za jednu z událostí roku. Vydání kompletního vědeckého katalogu pražské sbírky totiž může změnit určení autorů mnoha obrazů této epochy ve významných evropských a amerických muzeích. Při této příležitosti pořádá Národní galerie v Praze ve Šternberském paláci reprezentativní přehlídku, jejímž těžištěm je život a doba Rembrandta van Rijna. Návštěvníky výstavy Rembrandt & Co. uvítají nejen dva z nejslavnějších umělcových obrazů, jeden z Prahy a druhý z Amsterodamu, ale také protějškové podobizny Rembrandta a jeho ženy Saskie, zapůjčené jednak z Rijksmusea v Amsterodamu, jednak z Herzog Anton Ulrich Musea v Brunšviku. Rembrandt sám bude na výstavě zastoupen kromě obrazů třiadvaceti grafickými listy, z nichž čtyři, vedle proslulého Stozlatového listu také tři autoportréty, náležejí ve světovém měřítku ke sběratelsky nejvzácnějším. Četnými díly bude zastoupena Rembrandtova dílna a jeho nejvýznamnější žáci a konkurenti.

Sbírka holandského malířství Národní galerie v Praze patří mezi nejslavnější kolekce svého druhu mimo Nizozemsko. Ve špičkovém výběru, doplněném o dvanáct zápůjček, představuje záležitost evropského významu. Tvrdit v této souvislosti, že název výstavy je pouze marketingovým trikem a že „kdyby něco podobného udělala vídeňská Albertina nebo londýnská Národní galerie, návštěvníci by po nich zřejmě žádali vrácení vstupného“, jak to učinil redaktor Respektu, je věcně nesmyslné. Protože náklady podobných výstav, spojené se zahraničními zápůjčkami, jsou velmi vysoké, nezatížila jimi Národní galerie státní rozpočet. Banka, která umožnila tuto výstavu realizovat, se podporou umění zabývá v celosvětovém měřítku. Patří například mezi tři nejvýznamnější sponzory Rijksmusea v Amsterodamu a mezi důležité sponzory Muzea moderního umění v New Yorku. Národní galerie v Praze postupuje při pořádání obdobných výstav zcela identickým způsobem, jaký volí prestižní světová muzea umění.

 Nikolaj Savický, NG v Praze

Rychlý konec divných lidí

Respekt 2/2012

Děkuji Petru Třešňákovi za to, jak přesně vystihl mé obavy z úředního vysvětlování našich výchovných postupů, či dokonce z trestního stíhání. Když jsem slyšela, jak se zpravodajové pohoršují třeba nad tím, že děti běhají doma jen v látkových plenách… Ajaj, to ty naše dělají taky, a nejraději běhají doma úplně nahaté! Nemají všechna doporučovaná očkování. Z přesvědčení nemáme auto. Když děti spadnou, musí se samy zvednout. Pomáhají v domácnosti. Když nesnědí, co dostanou na talíř, nejedí. Raději ani nezmiňuji, kde se rodí.

Markéta Hájková

OPRAVA

V rubrice Deset českých zpráv v Respektu 3/2012 jsme špatně uvedli výši pokuty v případě stavby brněnského Justičního paláce – nečinila dva miliony korun, ale dvě miliardy.

V komentáři Zamést si před levým prahem (Respekt 2/2012) jsme uvedli špatný zdroj v textu „Jak je možné usilovat o spolupráci se stranou, která oslavuje porušování lidských práv? Pokud to považují za banalitu, tak alespoň ústava ne.“ Nejedná se o ústavu, ale trestní zákoník. Za chyby se omlouváme.

Redakce