Anketa: Jak rozumíte premiérem zmíněnému pojmu dalajlamismus?

Alexandr Vondra

ministr obrany (ODS)

Volil bych jiná slova, ale ve vlně kritiky se premiéra zastanu. Loajálně ke své zemi napravuje, co způsobil bývalý premiér Jan Fischer, když přijal dalajlamu na „červeném koberci“ v Kramářově vile. Václav Havel se setkával s tibetským duchovním vůdcem léta, pomáhal mu, když upozorňoval na porušování lidských práv. Vždycky ale respektoval „pravidla hry“, nevyvolával pochybnosti o politice „jedné“ Číny. Naopak Jan Fischer, kterého ve světě nikdo nezná, dalajlamovi ničím nepomohl, ale vztahy s Pekingem poškodil. Proč to udělal? Možná z módy, z touhy být viděn. Přitom evropští státníci v čele s kancléřkou Merkelovou se jezdí klanět do Pekingu několikrát ročně, prosí o finanční pomoc při záchraně eura a o lidských právech neřeknou ani slovo.

Roman Joch

ředitel Občanského institutu

Premiér Petr Nečas upozornil na skutečnost, že dalajlama je u mnohých levicových liberálů kultovní postavou. Problémem současné Číny však není čínská správa nad Tibetem, nýbrž charakter čínského komunistického režimu. Byl-li by čínský režim liberálnější, čínská správa nad Tibetem by nebyla problém. Takže namístě není obsese dalajlamou, nýbrž otázka, jak čínský režim prakticky přimět k větší svobodymilovnosti. Prázdné řeči a moralizování nepomohou. Zapotřebí jsou skutky zaměřené na mladou čínskou generaci, např. stipendia na západních školách, aby sama viděla, že liberální demokracie je lepší, než co mají doma. Mimochodem, existuje svobodná část Číny, Tchaj-wan. Měli bychom mu poskytnout podporu coby vzoru k následování pro pevninskou Čínu. To je užitečnější než obsese dalajlamou.

Lubomír Zaorálek

místopředseda ČSSD a Poslanecké sněmovny

Dalajlamismus je paslovo, které neoznačuje vůbec nic. Čert ví, proč premiér na brněnském strojním veletrhu zaútočil právě na tento neexistující myšlenkový proud. Podobně by mohl pojmenovávat a útočit na různé jiné národnostní menšiny, které usilují o politickou a kulturní autonomii. Navíc jsem zaregistroval názory podnikatelů, že jim podobný způsob politických prohlášení nijak nepomáhá. Z hlediska naší zahraniční nebo proexportní politiky jsou exponované výpady pana premiéra proti dalajlamismu a Pussy Riot podivným příkladem šlápnutí vedle. Otázka je, k čemu tedy mají vlastně sloužit. K nějakému získávání bodů v politice vnitřní? K léčení mindráků vůči Václavu Klausovi? To si snad česká zahraniční politika nezaslouží.

Kateřina Kňapová

studentka politologie

Petr Nečas ve svém projevu o tom, že zájmy byznysu jsou v dnešním světě až na prvním místě před „svobodou a demokracií“, vlastně neřekl nic nového ani překvapivého. Snad ale otevřel oči těm, kteří si až doposud mysleli, že nejen zahraniční politika ČR je motivována ušlechtilými představami o univerzálních hodnotách. Je ironické, že je liberálně smýšlející česká veřejnost šokována právě nyní, když se hovoří o Číně a Rusku, ale porušování lidských práv v USA a zemích jejich spojenců ji vlastně moc nezajímá. Nezajímá ji často ani v souvislosti s bídnými podmínkami třeba v českých vyloučených lokalitách nebo u těch nejchudších obecně. Pokud je dalajlamismus synonymem pro citlivost k lidským právům a důstojnosti, pak mu není nutné zabraňovat, protože v české politice je už dávno jen iluzí.