Janusz Głowacki

Výstřel z křižníku Aurora má ve svých dalekosáhlých následcích jednu nespornou zásluhu: významné obohacení americké literatury. Emigranti Rus Vladimir Nabokov a Polák Jerzy Kosiński darovali americké literatuře své zázračné talenty, přičemž slovo dar má, jak víme od Nabokova, své bohaté konotace.  Darovali totiž nakonec víc než jen talenty. Ale zatímco Nabokov se spokojil jen s jediným „marketingovým tahem“ (a Lolita se stala i jeho prokletím), celé Kosińského románové dílo je neseno stále znovu a znovu explodujícím skandálním životním příběhem, který na nějaký čas převáží i nad jeho dílem, aby se nakonec uzavřel drastickou sebevraždou spisovatele, který po obrovském počátečním úspěchu už pak jen vyprodával svůj talent (ostatně tragédie nejednoho talentovaného autora, tady až myticky zviditelněná).

Janusz Głowacki, polský spisovatel žijící v New Yorku, napsal z velkého odstupu (po devatenácti letech od Kosińského sebevraždy) své nepietní, ale emocionálně zjitřené rozloučení s „Džerzym“ formou inspirovanou jeho románem Kroky. Totiž nechronologicky řazenými scénami oživovanými setkáním nejvykřičenějších banalit s nejvýstřednějšími bizarnostmi, přičemž tahle románová koláž nepostrádá ani Kosińského sadomasochistické a makabrózní výstřelky, ani jeho kruté sarkasmy a okamžité zpochybnění všeho řečeného.

Głowackého scénická koláž Good night, Džerzy je vystavěna kolem nápadu vyprávět vše jako připravovaný filmový scénář o osudech Džerzyho, kde jsou ukázky z toho scénáře i pochybnosti vyslovované literárním agentem, režisérem, producentem i autorem a do něhož sám Džerzy vstupuje nejen jako postava, ale také jako společník projektu svými sugestivními mystifikacemi a jehož minulost se tu čiperně proplétá s jeho posmrtnou budoucností.

A jsou tu scény doslova jak vykradené z Kosińského románů, třeba apokalyptický sestup do newyorského „sadomasochistického ráje“. Takže nejen fabule Głowackého románu, ale taky jeho forma obšlehnutá z Kosińského Kroků vyslovuje příběh spisovatele, jehož posedlost udržet se nepřetržitě a za každou cenu na nejvyšší příčce úspěšnosti ho připraví nejen o talent, ale i o život.

Tajemství ptáčete

Głowackého umně napsaný román si vůbec nezadá s Kosińského Kroky a mystifikující a všezpochybňující Kosińského životní optika je zde vyslovena ve spoustě detailů, kde se na jedné straně setkáme se všemi zlými útoky na jeho dílo, označujícími jeho romány za pouhé „sadistické sračky“ a jejich autora za spolupracovníka CIA a předvádějícími jeho soukromý sadomasochistický salon s biči a speciálními erotickými nástroji.

Autor nepomíjí ani domněnku, že Džerzy spal se svou matkou jako jeho autobiografický hrdina v románu Schůzka na slepo, aniž jsou tyto domněnky dostatečně zpochybněny, potažmo jsou zpochybňovány jenom pyramidou na sebe se vršících zpochybňování.

Na druhé straně je zde rovněž spousta nejrůznějších bizarních detailů, které mají s Kosińským společné pouze to, že rezonují s jeho mystifikační optikou, například historka o zaživa pohřbeném Gogolovi a jeho nadskakující rakvi, a jen tak mimochodem se dozvíme, že básník Josif Brodskij, nositel Nobelovy ceny, spoluvlastnil na Manhattanu hospodu a Miloš Forman natočil Valmonta místo Nebezpečných známostí, protože přišel pozdě na schůzku s producenty a přišel tak o filmové hvězdy. Navíc je Głowackého román také živým bedekrem s užitečnými turistickými informacemi ze současného New Yorku, ale i z jeho pochybného „zákulisí“.

Ale dotknout se tajemství Kosińského Nabarveného ptáčete, románu vyslovujícího šílenství zla v lidských duších, to se Głowackému nepodařilo. Však mu to nezazlívejme, to se, pokud tedy vím, nepodařilo dosud nikomu. Džerzyho skandální životní příběh skončí jednou petitem v poznámkách hluboko po čarou, ale Nabarvené ptáče, ta přízračná odysea putování tím nejbanálnějším a zároveň nejhrůznějším zlem, to makabrózní zrcadlo nejen 20. století, zůstane navždy nejen s námi, ale i s těmi, kdo přijdou po nás.

Autor je spisovatel.

Janusz GŁowacki: Good night, Džerzy
Přeložil Petr Vidlák, Host, 320 stran