Poslanec za mřížemi

Podle neoficiálních informací se David Rath při zatčení odvolával na poslaneckou imunitu. Troufám si říci, že nejen Ratha, ale i většinu českých právníků překvapilo, že byl poslanec zatčen, okamžitě obviněn a vzat do vazby. Odpověď na to, jak se to mohlo stát, se skrývá v doposud spícím, nikdy neaplikovaném článku 27, odstavce 5 české ústavy.

Právníci se shodují, že nesporná je pouze aplikace první věty, podle níž lze poslance zadržet jen tehdy, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Člověk si hned představí poslance se zakrváceným nožem nad umírající obětí, nejde však jen o násilné trestné činy. Podle Rathovy obhajoby měl poslanec krabici od vína v ruce jen malou chvíli. Z toho ale plyne, že pravdivá je verze obžaloby, podle níž byl Rath dopaden bezprostředně po spáchání trestného činu.

Na co řád nemyslel

O dalším postupu, tedy započetí trestního stíhání a vazbě, však již mezi právníky jednota nepanuje. Jako obvykle je na vině ne úplně šťastně formulované pokračování odstavce 5 druhou a třetí větou. I povrchního znalce české ústavy totiž asi napadne, že trestní stíhání poslance je zásadně přípustné jen po předchozím souhlasu sněmovny (čl. 27, odst. 4), jenže z této zásady platí právě výjimka naznačená v odstavci 5. Zde lze poslance zadrženého při spáchání trestného činu započít trestně stíhat jen se souhlasem předsedy sněmovny, vydaného do 24 hodin.…