Zamést si před levým prahem

O tom, že šéf českých komunistů Vojtěch Filip poslal do Severní Koreje k úmrtí jednoho z nejhorších diktátorů 20. století Kim Čong-ila truchlící dopis, se tu už psalo. Co se ale nechává poměrně bez povšimnutí, je fakt, že levicová intelektuální elita k tomu dodnes mlčí. Přitom nemalá část z ní obhajuje tezi, že dnešní komunisté jsou už normální stranou a ČSSD by s nimi či s jejich podporou (což je ve skutečnosti to samé) měla vládnout.

Filip totiž neposlal ledasjaký dopis. Kondolence by byla také chybou, ale šéf českých komunistů šel dál. V dopise píše, že Kim Čong-il „se obětoval, aby přinesl blaho korejskému lidu, zajistil bezpečnost KLDR a dosáhl mírového sjednocení Koreje“, a navíc dodává, že KSČM doufá, že severokorejští komunisté „nadále povedou hrdinný boj za obranu socialismu“. Z této teze jasně vyplývá, co že to komunisté chtějí zavádět v Česku. Vždyť i u nás slibují socialismus. Dlouho zůstávalo zastřené, jak má podle nich vypadat, a teď to víme: chtějí jít ve stopách severokorejských soudruhů, kteří ví, jak zařídit blaho. Tedy – pardon za tu všeobecně známou patetickou nudu, ale občas je třeba zopakovat, co v Severní Koreji je: hladomor, koncentrační tábory, naprostou cenzuru, vraždy, mučení atd.

Levice je v Česku velmi pohotová, aby kritizovala kdejaký náznak fašizujících tendencí ve společnosti či v politice (což si spojuje s pravicí). A je to tak dobře, protože se tu objevují stále silněji. Je ale zticha, když se podobné tendence objevují na levém spektru.

A to je velká chyba. Tím spíše, že mezi levicovými intelektuály probíhá debata o tom, jestli s komunisty opravdu spolupracovat. Zdá se přitom (byť je to těžké nějak prokazatelně ověřit), že se většina přiklání k tomu, že ano. Například v levicovém Deníku Referendum se přitom kolem Filipova dopisu nevedla vůbec žádná diskuse. Podobně tomu bylo i v Právu.

Ze strany politiků ČSSD bylo rovněž víceméně ticho. Kritiku spustil jen po dotazu médií první místopředseda ČSSD Michal Hašek. Zastánce spolupráce s komunisty Jiří Dienstbier však neřekl ani slovo, nenapsal žádný článek. Vzhledem k jeho schopnostem se dá očekávat, že jednou povede ČSSD právě on. Máme to tedy brát tak, že podobná rizika ze strany KSČM nebere vážně? Pokud ano, stává se sám rizikem.

Je tu ještě jedna varianta, že levici chování komunistů nepřekvapilo, a proto na něj nereagovala. Pokud ano, tak je to ještě horší. Jak je možné usilovat o spolupráci se stranou, která oslavuje porušování lidských práv? Pokud to považují za banalitu, tak alespoň ústava ne. Tam stojí: „Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“