Perspektivní, nebo Havlovu?

V mnohých městech se právě teď hledají ulice či náměstí, které by se mohly přejmenovat po Václavu Havlovi. Stoupenci té pocty to ale nebudou mít úplně jednoduché. „V Praze se jako nejvhodnější jeví nábřeží, kde Václav Havel žil, jenže tomu sám prezident prosadil v 90. letech pojmenování Rašínovo. Tak ho teď zase nemůžeme Rašínovi brát a dávat Václavu Havlovi,“ říká ředitel pražského archivu a člen místopisné komise Prahy Václav Ledvinka. Přejmenování zavedeného náměstí či ulice v centru Prahy navíc může narazit na odpor obyvatel, kteří by si kvůli tomu museli měnit občanské průkazy a další dokumenty. Se stejným argumentem například před pár lety odmítli lidé přejmenovat Šmeralovu ulici po Pavlu Tigridovi. „Bude to tvrdý oříšek,“ připouští pan Ledvinka.

Výměna cedulí na domech už se tu téměř dvacet let neprovozuje a i na počátku 90. let, kdy se země zbavovala ve velkém jmen po komunistických předácích, měla města snahu zachovat jména problematických figur, pokud k nim existoval jmenovec s čistým štítem. V Brně tak třeba zůstala ulice Nejedlého, jen už od roku 1991 nenese jméno po politikovi Zdeňkovi, ale po malíři Otakarovi. Názvy pro veřejná prostranství je však třeba vymýšlet dál i dnes, jen v Praze jich vzniká ročně asi sto.

Líbezná slova

Navrhnout jméno pro novou ulici či veřejný prostor může každý, konečný výběr mají v rukou obce. „Jediný trend poslední doby je v aktivitě developerů, ale tu my úspěšně potíráme,“ říká pan Ledvinka, který v roli člena místopisné komise radním v Praze názvy doporučuje. Stavebníci novodobých sídlišť na okrajích měst se totiž mnohdy snaží prosadit pro ulice a náměstí jména odvozená od názvů svých firem nebo – na základě analýz zadaných marketingovým agenturám – chtějí budoucí kupce nalákat na líbeznost. Na stolech radních v Praze se tak vrší požadavky, aby se nové ulice jmenovaly Voňavá, Kvetoucí, Příjemná či Perspektivní. To v Praze neprochází, protože jiný než reklamní význam nelze z takových názvů vysledovat. Občas je však názor odborníků přetlačen usilovností developera, který získá podporu politické reprezentace čtvrti, v níž staví, a ti pak jeho vůli prosadí na magistrátu. Naposledy tak radní Prahy zvedli ruku pro světový název plácku zeleně uprostřed nové výstavby – a na Žižkově tak máme Central Park. Na přání firem vznikla v Praze i ulice Duhová v místě, kde si postavil sídloenergetický kolos ČEZ (původní požadavek zněl na ulici Duhové energie, ten však neprošel), či Siemensova podle zakladatele stejnojmenné firmy.

Jména českých politických osobností v posledních desetiletích po hromadné výměně na počátku 90. let, jíž vévodil TGM, do veřejných prostranství příliš nevstupují. „Městské části raději volí neutrální názvy jako Zátiší či U Potůčku, a když osobnost, raději si prosadí místního fotbalistu,“ vysvětluje Václav Ledvinka. Nedávno tak v pražské části Čakovice vznikly ulice Englerova, Kotršálova a Špeciánova, pojmenované po místních rodácích – faráři, hostinském a dobrovolném hasiči.

Nejčastějším názvem ulic či náměstí v Česku je tak bez ohledu na čas, kdy vznikly, ulice Zahradní (689), následuje Krátká, Nádražní a Školní. První osobnost se objevuje na osmém místě – J. A. Komenský (385) –, druhý je Tyrš (372), nejfrekventovanějším politickým jménem je Palacký (325), který předstihl  T. G. Masaryka (314). Bývalý prezident Edvard Beneš dal jméno asi sedmdesátce ulic a náměstí, Ludvík Svoboda dvaačtyřiceti a Antonín Zápotocký pěti. Dvě ulice nesou název po Winstonu Churchillovi a jedna v Praze 6 dostala nedávno jméno po Ronaldu Reaganovi – jde ale o místo, kde nejsou obytné domy, takže přejmenování proběhlo bez odporu obyvatel.

Jabloně i Plánička

Zvláštní kapitolu novodobého pojmenovávání tvoří satelity v blízkosti velkých měst. Malé obce, na jejichž okrajích vznikly, většinou žádné místopisné komise nemají a ulice se zkrátka jmenují tak, jak napadne zastupitele. Často sahají do rostlinné říše a pojmenovávají ulice po stromech či květinách, třeba Meruňková nebo Liliová. Z této zvyklosti se vymyká například obec Velké Přílepy poblíž Prahy, jež své obrovské novodobé sídliště nazvala téměř výhradně po osobnostech ze tří kategorií: hercích, skladatelích a sportovcích. Je tedy možno tu narazit na ulici Dany Medřické i na cedule se jmény fotbalistů Pláničky či Bicana. „Prostě nás to napadlo, i když s fotbalisty byl trochu problém, jeden zastupitel nám je nechtěl schválit, že jsou slávisté,“ vzpomíná na nedávnou historii starostka Věra Čermáková. V kuřimském satelitu v dojezdové vzdálenosti od Brna zase vzniklo celé sídliště inspirované Foglarovými Rychlými šípy, lidé tu bydlí v Dušínově či Rychlonožkově ulici. A do českých ulic vstoupil v posledních desetiletích díky návrhům občanů i humor: několik ulic už tu má fiktivní všeuměl Jára da Cimrman, ve Staré Huti na Příbramsku nesou ulice i názvy jeho her – Němého Bobše či K Severnímu pólu. Švejkovu ulici máme v Česku jednu.