Lolita z předměstí

Ještě před několika měsíci by jméno Lana Del Rey vyloudilo ve tvářích i těch největších hudebních znalců nechápavý výraz. Dnes její debutové album Born to Die, které se na pultech objeví koncem ledna, patří k nejočekávanějším nahrávkám roku 2012. Světový hudební tisk si od této pětadvacetileté dívenky s plnými rty, která jako kdyby vystoupila z filmů Davida Lynche, slibuje, že zazáří stejně silně jako nedávno Lady Gaga či Amy Winehouse. Mohla by se stát i čerstvou americkou konkurencí britské zpěvačce Adele, jejíhož loňského alba 21 se celosvětově prodalo ne-uvěřitelných 15 milionů.  

Až taková očekávání jsou sice přehnaná, ale Lana Del Rey není úplně bez šance. Své fanoušky nasbírala bleskovou rychlostí díky chytré propagaci klipu Video Games na síti YouTube. V zádech má management, který pracuje i pro jejího otce, internetového milionáře Roba Granta, a pro úspěšnou kariéru má dostatek předpokladů. Tklivý způsob přednesu, který jako by byl na pokraji pláče, se nepodobá ničemu, co se line z aktuálních hitparád. Atraktivitě neubližuje ani to, že vzala za svou stylizaci pohledné svůdnice z konzervativních a spořádaných časů konce 50. let. Příběh Lany Del Rey je názornou ukázkou toho, jak nepředvídatelnými marketingovými kličkami vznikají popové hvězdy v digitálním věku.

Něco výjimečného

„Už od svých 17 let, kdy jsem se odstěhovala do Brooklynu, jsem se pokoušela prorazit zpěvem, ale nikdo z hudebního průmyslu mi nevěnoval pozornost,“ přiznala rodačka z malého zimního střediska Lake Placid na severovýchodě Spojených států v loňském rozhovoru pro server Pitchfork. Vyhledavači talentů o ni léta nezavadili a není se co divit. Proč by měli ztrácet čas s další z tisíců zpěvaček, které zkouší štěstí po barech, kde vystupují zdarma? V časech, kdy prodeje hudby stále padají dolů, musí nový interpret nabídnout skutečně něco výjimečného, aby se do něj gramofirma odvážila investovat s vyhlídkou, že se jí peníze vrátí. To výjimečné se v případě Lany Del Rey odehrálo až během loňského léta a podzimu.

Za raketový start neznámé zpěvačky může jediný podmanivý klip ke skladbě Video Games, který se stal přesně tím, co popisuje módní termín: internetový fenomén. Sugestivní, filmovými smyčci podmalované baladě o dívce, která touží po svém milenci, ale ten místo toho raději tráví čas u piva a počítačových her, pomohlo ke globálnímu zásahu uhrančivé podomácku vyrobené video. Lana Del Rey v něm zkombinovala nostalgické scény z anonymních rodinných archivů z 50. a 60. let, nastříhala je se svými záběry v dobové stylizaci a bez větších ambic jej zavěsila na YouTube. „Udělala jsem ten klip takřka bezdůvodně. Kdybych věděla, že po něm lidé takhle skočí, asi bych jeho tvorbě věnovala daleko větší péči,“ přiznala později v mnoha rozhovorech.

Ovšem právě ona bezprostřednost a rukodělnost rozhodla. Výsledek byl v naprosté opozici vůči vysokorozpočtové produkci, která se na diváky valí z komerční MTV, čehož si brzy povšimli hudební blogeři a začali jej zhusta propagovat. Lana vytvořila v podobném nostalgickém duchu klipy i pro další své písně. Odtud byl jen krůček k získání pozornosti seriózního tisku, hudebních televizí a posléze i kontraktu s velkým hudebním vydavatelstvím. Sledovanost klipu na YouTube přesáhla 15 milionů a na sklonku roku 2011 se zpěvačka mohla chlubit tím, že Video Games figuruje na předních příčkách všech anket o skladbu roku včetně té nejvyšší v britském listu The Guardian.

Náhoda a skutečný tvůrčí nápad tak Laně ke světovému úspěchu nakonec pomohl daleko víc než peníze jejího otce. Internetový magnát Rob Grant, který zbohatl na výnosném ochodu s doménami, chtěl totiž své dceři splnit její dětský sen, ke kterému bezvýsledně směřovala, a tak jí před několika lety zaplatil nahrávání v profesionálním studiu s respektovaným producentem Davidem Kahnem (spolupracoval mj. s Paulem McCartneym nebo Brucem Springsteenem). Nahrávka tehdy skutečně vyšla ještě pod jejím občanským jménem Lizzy Grant, ovšem chyběl na ní jakýkoli zapamatovatelný hit. Skončila nakonec takovým fiaskem, že ji digitální obchod iTunes po několika měsících stáhl z prodeje coby naprostý propadák.

Druhý pokus o natáčení letošního alba Born to Die si tak nakonec musela spravedlivě zasloužit novými silnými písněmi. Jediné, v čem tehdy nakonec vyslyšela rady týmu manažerů a právníků, které opět dal dohromady její otec, bylo, když jí vymysleli umělecké jméno Lana Del Rey. „Přišli se jménem, které dobře pasovalo k mé hudbě. Ta má silnou filmovou atmosféru, chtěli podtrhnout půvab mého zvuku,“ dodává zpěvačka, jež se příliš netají tím, že image předměstské Lolity, kterou přitahují rebelští hrdinové typu Jamese Deana, je jí na míru ušitá role. A Lana Del Rey ji hraje naplno.

Americká iluze  

Zvýšený zájem o Lanu Del Rey je vysvětlitelný i tím, že nabízí takový typ ženy, který ze současné scény dávno vymizel. Popová hudba byla jedno z důležitých kolbišť, kde v posledních desetiletích probíhala symbolická emancipace žen. Slavné zpěvačky rády stavěly na odiv nezávislost i sílu. Velký kus práce na tomto poli odvedla Madonna. I proto černošské hvězdy r’n’b v současnosti vystupují jako sexuální dračice, provokativní Lady Gaga zase svými drsnými převleky smazává hranice mezi jednotlivými pohlavími a i taková Amy Winehouse byla figurou, která si nenechala od mužů nic líbit.

Dokonce i když britská hvězda Adele zpívá v taktéž nostalgicky laděném duchu o zlomeném srdci, vyzařuje z jejího mocného hlasu nezdolná síla a vášeň. U Lany Del Rey, která se s jejím fondem nemůže srovnávat, však posluchač najde jen osudovou oddanost a nezdravou fixaci na zjevně špatné partnery. Není dnes jiné zpěvačky, která by v textech strpěla, aby se její partner povaloval na gauči a popíjel pivo.

Nejvíc provokativní na ní paradoxně je to, že s retro stylem přijala i retro konzervativní hodnoty. Její na první poslech smutné skladby v hloubi dýchají optimismem poválečné éry ve Spojených státech, což v nynější ekonomicky i společensky nepřehledné situaci může působit velmi konejšivým dojmem. Lana Del Rey, v jejíchž videích se často hrdě třepotá americká vlajka, se intuitivně hlásí k dobám, kdy Amerika věřila v technologický pokrok a vzrůstající blahobyt. Zároveň ale žila tradičními maloměstskými hodnotami, kde žena vyhlíží svého muže, až se vrátí z práce, aby mu připravila večeři a nechala jej nerušeně číst noviny.

A přesně kvůli tomu jí značná část nezávislé a alternativní scény ve Spojených státech nemůže přijít na jméno. Ještě by jí odpustili, že hraje roli, kterou jí předepsali manažeři, i to, že jí záda kryje majetná rodina, nemohou se ale smířit s tím, že zpívá o Americe, jaká podle nich ani třeba podle sympatizantů hnutí Okupujte Wall Street dávno neexistuje. Asi nejpřesněji to shrnula kytaristka rockové kapely Titus Andronicus a feministická aktivistka Amy Klein, když na svém blogu napsala: „Chce nám připomenout minulost, kdy ženy nosily květované sukně a oranžovou rtěnku. Chce, abychom uvěřili iluzi, že Amerika vždycky byla a bude nádhernou ženou, která dokáže splnit všechna naše tajná přání. To už ale dávno neplatí, ve skutečnosti naše země prochází velmi zmateným obdobím úpadku.“

Už to, že její zdánlivě nevinné popové skladby vyvolaly podobně vzrušenou debatu, je signálem, že se Laně Del Rey podařilo přesně trefit do současných západních nálad a nejistot. Pokud dokáže dál psát podobně přitažlivé písně, nemusí si z odsudků mnoho dělat. Nabídnout publiku zasněný únik z reality totiž často bývá základní vlastností chytlavého a komerčně úspěšného popu.

Lana Del Rey (25)

Vlastním jménem Elizabeth Grant. Dcera internetového milionáře Roba Granta. Díky fenomenálnímu úspěchu její skladby Video Games na YouTube se stala největším hudebním objevem roku 2011. Její album Born to Die se na trhu objeví koncem ledna.