Další obrat z dílny VV

Naděje, že vláda splní slib a začne českým církvím konečně vracet to, co jim kdysi ukradli komunisté, se už zase rozplývá. Věci veřejné totiž na konci roku z ničeho nic přišly s tím, že Česká republika na vyrovnání nebude mít kvůli krizi peníze. Jakou tedy mají dnes církevní restituce, na které se čeká od roku 1990, šanci? 

A zase nic

Miroslav Kovářík si ani za těch dvaadvacet let nezvykl. Starostuje obci Modrá u Uherského Hradiště od revoluce a celou dobu řeší dokola ten samý problém – jak vesnici s  650 obyvateli zvelebit, když se zhruba třetinou pozemků nemůže vůbec nic podnikat. Patřily totiž církvi, a dokud nebudou dořešeny církevní restituce, platí pro ně stopka.

Aktivnímu starostovi, který vybudoval turisticky úspěšný skanzen připomínající období Velké Moravy a nyní dokončuje další smělé projekty (třeba rybníček a pod ním prosklený tunel, v němž bude možné pozorovat místní vodní faunu), dělají svázané ruce vrásky na čele. „Za takových podmínek je  komplikované cokoli dělat,“ říká Kovářík.A zároveň tím chudne obecní kasa: z ryze praktických důvodů obec církevní majetek udržuje a pečuje o něj. „Pořád musím lidem vysvětlovat, proč utrácím za něco, co není naše.“ U vchodu do zmíněného skanzenu třeba na církevní půdě stojí sedmdesátileté topoly a obec se bojí, že jejich padající větve by mohly ohrozit návštěvníky. Stromy se tedy provizorně prořezávají za obecní peníze a všichni čekají na to, až dostanou majitele, který bude schopen se o ně solidně postarat.

Pro Miroslava Kováříka, stovky dalších starostů po celém Česku a s nimi přirozeně také zástupce církví a náboženských společností přinesly minulé týdny další zklamání v už tak dost dlouhé řadě. Na vládě se totiž minulou středu opět nepodařilo odklepnout zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Pro uchopení tohoto zklamání je třeba opět navštívit další skanzen – tentokrát polistopadové politiky. Už pár měsíců po revoluci sice stát vydal zdejším církvím některé kláštery či kostely, další pokusy napravit křivdy spáchané komunisty ovšem padaly pod stůl a Česko nakonec s tímto dluhem zůstalo z postkomunistické skupiny poslední. Protože se ale stát už v roce 1991 zavázal, že majetek jednou vrátí, zablokoval kvůli tomu 260 tisíc hektarů kdysi církevních pozemků a stovky budov.

Pokusů o rozpohybování celé záležitosti byla za 20 let celá řada a nejblíže řešení byla v roce 2008 Topolánkova vláda. Její návrh ovšem ve sněmovně zařízla opozice se skupinou vládních odpadlíků v čele s Vlastimilem Tlustým, kterému se tehdy zdála nabídka příliš štědrá. Od samého počátku přitom Ústavní soud politikům pravidelně připomínal, že toto nekonečné odkládání je protiústavní, a nakonec také vybídl církevní instituce, ať se vyrovnání domáhají soudní cestou. Zatím to žádná neudělala ani se k tomu zatím nechystají – zejména kvůli obavám z reakce české veřejnosti. Té se totiž představa vracení majetku církvím vůbec nezamlouvá. Naposled v prosincovém průzkumu agentury STEM to odmítlo 70 procent dotázaných.

Ano, ale…

Nová kapitola se začala psát po posledních volbách – Věci veřejné sice už v kampani restituce odmítaly, ODS a TOP 09 je ale do koaliční smlouvy prosadily. Zatím poslední jednání vlády a církví začalo loni na jaře, a byť jejich účastníci říkají, že to nebylo právě jednoduché, za půl roku byla dohoda na světě: stát by měl podle ní vrátit třetinu majetku jako peněžní náhradu (necelých 60 miliard korun proplacených postupně během 30 let) a zbylé dvě třetiny jako pozemky či budovy (celkem v hodnotě 75 miliard). Církve ustoupily a kývly na variantu, o níž samy říkají, že je pro ně méně výhodná – tedy méně  (spolehlivých) peněz a více majetku (s ne zcela spolehlivými výnosy). Stát pak postupně přestane církve finančně podporovat a po 17 letech od provedených restitucí by pak měly získat úplnou – a ve světě obvyklou – nezávislost.

Véčkařští zástupci měli ve vládní komisi čas od času dílčí námitky, jednání ovšem neblokovali a na finální podobu dohody kývli. A v zástupcích církví začal klíčit střízlivý optimismus. Jenže na sklonku loňského roku politici nejmenší vládní strany vzkřísili nápady, které navrhovali během jednání s církvemi. Nejprve chtěli sestavit přesný seznam majetku a pak o vydání každé jednotlivé položky z majetku (je jich podle odhadů přes 30 tisíc) zvlášť hlasovat na vládě. „O tom se mluvilo už v devadesátých letech, jenže pak se to jako obtížně proveditelné odmítlo,“ připomíná předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml nesmyslnost desítek tisíc oddělených vládních hlasování. Následně tedy VV oprášily ekonomický argument – ministr financí by měl předem přesně říci, jaké rozpočtové zdroje budou na finanční vyrovnání použity. „V době škrtů a nepříznivých vyhlídek ekonomiky je to nutné,“ říká poslanec Michal Babák, který byl jedním ze zástupců VV ve vládní komisi pro církevní restituce.

Navzdory mnoha námitkám (dvě miliardy nepředstavují v ročním rozpočtu Česka nijak závratnou položku a na druhé misce vah je narovnání zásadní křivdy) nejmenší koaliční strana zařídila odsunutí vládního rozhodnutí – poprvé před Vánocemi, podruhé minulou středu. Ministři z ODS a TOP 09 sice mohli kolegy přehlasovat, ale v takovém případě by podle koaliční smlouvy hrozilo, že poslanci VV by nebyli zavázáni pro změnu ve sněmovně zvednout ruku. Véčkařská alternativa zní takto: vrátit církvím jen majetek a finanční náhradu odložit (o rok, nebo dokonce až na dobu potvrzeného hospodářského růstu). 

 „Moc tomu nerozumím, třeba u přímé volby prezidenta se taky neptali, kde na to vezmeme, a přitom to bude stát miliardu,“ zlobí se šéf poslaneckého klubu TOP 09 a STAN Petr Gazdík. A především: když už jednou VV s dohodou souhlasily, další účastníci ji měli za potvrzenou. „Nevíme, co si o tom máme myslet,“ diví se Petr Grulich, tajemník Rady Církve bratrské. „Když vám někdo rok něco říká, tak máte za to, že to bude platit.“

Když se pak na věc podíváme čistě počtářsky, dostupná data tvrzení, že odložením restitucí v nejistých dobách ušetříme, zásadně zpochybňují. Jednak stát na ukradeném církevním majetku desítky let vydělával. Tým z Národohospodářské fakulty VŠE před čtyřmi lety došel k závěru, že i když vezmeme v úvahu státní náklady s církvemi spojené, tedy zejména platy duchovních, stát je celkově stále v plusu. Mezi lety 1948 a 2007 jej církve stály zhruba 60 miliard korun, na straně druhé ovšem na výnosech z církevních budov či pozemků vydělal téměř 230 miliard korun.

Navíc je jisté, že na dalším odsunutí restitucí prodělá místní samospráva. Pro obce či kraje přetrvá nutnost starat se o majetek, s nímž nemohou nakládat a který není jejich. Podle průzkumu, jejž si nechal před časem udělat Svaz měst a obcí ČR, má problémy kvůli zablokovanému církevnímu majetku až pětina obcí, čili více než tisícovka. „Náklady se těžce odhadují, ale budou velké,“ říká místopředseda svazu Jaromír Jech. „Je potřeba do toho započítat i dotace či peníze z evropských fondů, které obce nemohou využít ke svému rozvoji.“

A také pro státní pokladnu bude zachování statu quo znamenat vyšší výdaje. Dnes jde na platy duchovních necelá miliarda a půl, od příštího roku ale mohou v případě nedohody o restitucích některé církve žádat stát o více peněz.

Jedeme od začátku

Toto vše pochopitelně vede k podezření, že nesledujeme zápas o podstatu církevních restitucí, ale něco úplně jiného. „Máme dojem, jako by tu byly církve jako rukojmí nějakého vnitřního vládního sporu,“ myslí si Petr Grulich. „Nebo Věci veřejné za souhlas s restitucemi něco chtějí. Otázkou je co.“ Koaliční kolegové VV – ovšem mimo záznam – potom vykládají aktivity véčkařů jako průhlednou snahu zachránit uvadající preference.

Jak to celé dopadne, dnes není možné odhadnout. Bez souhlasu véčkařských poslanců koalice restituce neprosadí – TOP 09 a ODS většinu nemají a jak ČSSD, tak KSČM je dlouhodobě odmítají. Pro topku jsou pak restituce natolik zásadní, že hrozí rozpadem koalice, pokud se nedotáhnou do konce. „VV tím riskují všechno,“ říká místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. A kategorický je i premiér Petr Nečas (ODS). „Trvám na tom, abychom dodrželi to, na čem jsme se jasně dohodli,“ prohlašuje. Pokud VV ve sporu nakonec uspějí a dosáhnou odkladu restitucí, celá patálie se vrací kruhem zpět. Církve totiž trvají na tom, že v případě průtahů je nutné se opět vrátit k jednacímu stolu.