Editorial: Dvě tváře demonstrace

Na nedávné masové demonstraci proti vládě Petra Nečase bylo hezky vidět, jak na podobně velké protesty nejsme zvyklí. Ti, kteří s protestujícími nesouhlasili, je označili za nebezpečnou lůzu (stejně tak se mluvilo o lidech na ještě větší demonstraci v roce 2001, kdy se protestovalo proti opoziční smlouvě). Ti, kdo letošní protesty vedli, z přítomné masy zase usoudili, že mají mandát svrhnout vládu. Obojí je ale špatně.

V některých médiích a diskusích se objevovala kritika, že šlo o akci lidí fandících komunistům. Usoudili tak z toho, že na místě byli i představitelé KSČM. Jiní pracně hledali opilé či nakupující lidi, aby z toho šlo vyvodit, jaký póvl dorazil do Prahy či jaké skutečné motivy k příjezdu měl.

Každé masové akce se občas zúčastní někdo, kdo se dopustí nějakého činu či výkřiku, který překročí dobré mravy. Každou masovou akci také chtějí zneužít různí lidé, aby se svezli na momentální popularitě. Na protestu proti vládě se mohou shodnout i lidé, kteří by se na ničem jiném neshodli. Jednomu budou vadit údajně asociální reformy, druhému se budou líbit, ale nemůže akceptovat aféry.

Nelze tedy jednoduše definovat lidi, kteří přišli na Václavské náměstí. Není to lůza, nejsou to jen odboráři či levičáci. Ostatně když byly mohutné demonstrace v Rusku proti Putinovi, stáli tam vedle demokratů i pravicoví a levicoví extremisté. Jak jim někdo může zabránit přijít?

Demonstrace proběhla standardně, i když pochopitelně řada vystoupení byla demagogická a populistická. Čímž se dostáváme k druhé části tématu.

Odboráři se evidentně nechali až příliš strhnout pohledem na hlavy lidí na Václavském náměstí. Lze jen těžko označit za přijatelné, když představitelé odborů tvrdí, že s vládou už nebudou jednat o žádném zákonu. Oni chtějí jen demisi kabinetu. Tady odbory nejen překračují svou roli, ale navíc negují svou podstatu.

Když to trochu zjednodušíme, ostatním odborářům jsou méně platní na náměstí než v kanceláři premiéra. Desetitisíce demonstrantů vládu nepochybně znejistí, ale nepřesvědčí o tom, že má odejít. Odboráři vlastně ošidili své členy, protože když mohli přetavit dojem z demonstrace v prosazení jejich zájmů, zůstali stranou a raději v televizi s úsměvem slibovali, že tedy celé zemi zatopí generální stávkou. To ale nedává logiku, protože k tak razantní akci nejsou důvody a navíc by vážně poškodila celé Česko.

Odbory by si měly uvědomit, že veřejnost si volí své zástupce jinde než na ulici (a ani kvůli desetitisícovým demonstracím nepadají kabinety, což je dobře vidět v západních zemích). A sociální demokraté by měli začít být trochu nervózní. U nemalé části veřejnosti viditelně začíná narůstat dojem, že až se ČSSD dostane k moci, jednou ranou skolí všechny problémy. To ale není a nebude možné. Pak se může zhmotnit pořekadlo: Kdo s čím zachází, tím také schází. K tématu předčasných voleb a možné příští vládě viz strany 18, 19–22 a 26–27. 

Zároveň ještě jedna dobrá zpráva. Týdeník Respekt získal minulý týden tři Novinářské ceny a to v kategorii investigativní článek, reportáž a komentář. Kolegům Petru Třešňákovi, Ondřeji Kundrovi a Jaroslavu Spurnému gratulujeme.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery