Ekonomie s lidskou tváří

S kolečkovou nákupní taškou z IKEA napěchovanou třiceti knihami si mezi honosnými stánky světových nakladatelských domů připadal poněkud nepatřičně. Zároveň ale věděl, že na sobě nesmí dát nic znát a že se musí tvářit co nejvíc sebevědomě. Psal se říjen roku 2009, světově sledovaný Frankfurtský knižní veletrh byl v plném proudu a začínající český nakladatel Tomáš Brandejs se rozhodl, že právě tady prorazí do světa. Z jeho první většího nakladatelského počinu – knihy Ekonomie dobra a zla ekonoma Tomáše Sedláčka – se v Česku stal nečekaně bestseller, sám autor se netajil touhou vydat svůj text i za hranicemi a Brandejs si řekl, že téhle kombinace je třeba využít.

A zamířil co nejvýš: ve frankfurtské veletržní hale zastavil se svým nákladem u stánku prestižního světového nakladatelství vědecké literatury Oxford University Press. Z tašky vytáhl jeden český výtisk knihy, přidal k němu obálku s anglickým překladem jedné kapitoly, fotkou autora brázdícího na kole pražské ulice a obsluze stánku oznámil, že jí nabízí „national bestseller“ od nadějného mladého ekonoma, který radil slavnému prezidentovi Václavu Havlovi. Vše bylo bez řečí přijato a kniha se tak ocitla na stánku věhlasného vydavatelského domu. „Plán byl jednoduchý. Oslovit nejdřív Oxford, protože to prostě zní dobře a důvěryhodně,“ líčí dnes Brandejs s mírným pobavením svou strategii, kterou dal dohromady se svým spolupracovníkem z vydavatelství, ekonomickým novinářem Jiřím Nádobou. „A kdyby to u nich nevyšlo, zkoušet to dál.“

Jenomže ono to hned napoprvé vyšlo. Za tři týdny od návštěvy Frankfurtu nadšený Sedláček Brandejsovi líčil, že se z nakladatelství ozvali. Kniha dodnes vyšla nejen ve Spojených státech, ale také na německém trhu, v Polsku a Francii, prodeje jdou do desetitisíců a chystá se překlad do dalších deseti jazyků včetně čínštiny. Recenzenti prestižních zahraničních listů jsou z knihy nadšení, byť zároveň shodně poukazují na fakt, že autor by mohl ve svém díle jít více do hloubky. Ambice neznámého pražského nakladatele „mířit co nejvýš“ se ukázala jako trefa do černého. Jak se totiž ukázalo, Sedláčkova myšlenka prozkoumat dějiny ekonomického myšlení od Eposu o Gilgamešovi přes Adama Smithe až po současnou finanční krizi předtím nikoho z kolegů nenapadla. Svou roli jistě hraje i to, že mediálně mimořádně pohotový Sedláček mluví svou suverénní angličtinou čtenářům zhnuseným světem finančních spekulací z duše. Přináší jim totiž mimořádně přitažlivé zboží jménem „ekonomie s lidskou tváří“.

Tak trochu umělec

Na začátku roku se Ekonomie dobra a zla vyšplhala do první desítky nejprodávanějších knih v kategorii non-fiction na německojazyčném trhu, přičemž ve Švýcarsku obsadila první příčku. Jenom v Německu se jí prodalo čtyřicet tisíc kusů, což je pro českého autora mimořádný úspěch. Čeští autoři, kteří jsou už v Německu známí (vesměs se jedná o beletristy), otvírají šampaňské, když dosáhnou pětitisícového prodeje. „Podle mě je to fenomenální úspěch,“ říká spisovatel Jaroslav Rudiš, který je v Německu už léta zavedeným autorem.

Před třemi lety, kdy se chystalo vydání Ekonomie dobra a zla v Česku, si na něco takového nikdo netroufal ani pomyslet. Původně mělo vlastně jít o sebrané spisy. Grafik Tomáš Brandejs vlastnil malé nevýdělečné nakladatelství nazvané 65. pole, kde vydával pro potěšení svoje a svých známých knihy povídek a básní. Přitom v médiích sledoval články ekonoma Sedláčka. Jeho názory zdůrazňující „zapomenuté“ etické souvislosti ekonomie Brandejsovi konvenovaly a líbil se mu i Sedláčkův čtivý styl. „Jeho schopnost vytahovat příběhy z Bible a dávat je do souvislosti s aktuálním děním v ekonomice mě prostě nadchla,“ říká Brandejs. „A taky schopnost psát srozumitelně, víc umělecky než odborně,“ dodává příležitostný básník Brandejs.

Sedláčkovi proto zavolal s tím, že by mu rád vydal cosi jako „sebrané spisy“. Sešli se spolu, padli si do oka a pustili se do práce. Ta ale nabrala úplně jiný směr ve chvíli, kdy mladý ekonom přišel s nápadem zařadit do chystané knihy i první kapitolu ze své chystané dizertace, v níž rozebíral ekonomické myšlení ve starodávném Eposu o Gilgamešovi. Sedláček cítil domácí potenciál svého nápadu, a zároveň si nebyl jistý tím, zda jeho dizertace vůbec někdy vyjde knižně. Chtěl proto alespoň část svého zkoumání uveřejnit v Brandejsově nakladatelství. Tomáš Brandejs si ale ze Sedláčkovy dizertační práce přečetl kromě Gilgameše i další kapitoly a ty ho zaujaly natolik, že zavelel ke změně kurzu.

Vydání „sebraných spisů“ odložil na neurčito a pustil se do práce na Sedláčkově dizertační práci. Nenechal přitom nic náhodě. Sedláček díky svým pověstným společenským kontaktům zařídil, že se za text na obálce knihy zaručili populární moderátor Jan Kraus, kněz Tomáš Halík, ekonom a prezidentský kandidát Jan Švejnar. Několikařádkovou notickou přispěl i Václav Havel, kterému Sedláček ve čtyřiadvaceti dělal ekonomického poradce. Přesto vládla před vydáním nervozita. Nikdo to přesně nevěděl, jak vysoký má být náklad, a zvlášť Tomáši Brandejsovi šlo o hodně, protože do vydání vložil ze svých úspor 250 tisíc korun. Autor v té době nebyl zdaleka taková celebrita jako dnes a do hry vstupovaly pochyby, jestli historicko-ekonomická kniha čtenáře vůbec zaujme. Vydání se ale „šťastně“ sešlo s nástupem ekonomické krize a touhou Čechů dozvědět se, co za ní stojí a jak z ní ven. Sedláčkův čtivý výlet do dějin ekonomického myšlení, na kterém pracoval předchozích sedm let v podstatě od své vysokoškolské bakalářské práce, nabízel alespoň nějaké odpovědi. Což lidi zaujalo – a nejen v Česku.

Zavři se a pracuj

„Tohle prostě stálo za pozornost,“ vysvětluje z New Yorku Terry Vaughn, který v americké pobočce Oxford University Press vede vydávání ekonomických titulů. Podle něj chodí do nakladatelství s žádostí o vydání desítky autorů. Práce elitně vzdělaných mladých ekonomů jsou ale často nesrozumitelné laikům a nenabízejí nic jiného než standardní ekonomické analýzy založené na matematických modelech. Autorům s alternativním pohledem na věc zas většinou chybí potřebná akademická průprava a zvlášť v poslední době volají po revoluční změně systému, pod což se prestižní nakladatelství nechce podepsat.

Sedláčkova Ekonomie dobra a zla představovala úplně přesně něco „mezi tím“. „Nevolala po žádné revoluci, ale zaujala nás její ambice vrátit do ekonomické vědy humanitu,“ dodává Vaughn. Nakladatelství text předložilo k oponentuře akademickým ekonomům a ti vydání schválili. I ti tradičnější z nich podle redaktora Oxford University Press Joe Jacksona konstatovali, že Ekonomie dobra a zla je sice neobvyklá, ale dobrá kniha. Z oponentury nicméně vznikly stránky kritických připomínek a na jejich základě Sedláček knihu dopracoval a o polovinu rozšířil (dnes má čtyři sta stran). Hyperaktivní mladý ekonom kvůli tomu prchl před pražským společenským ruchem na měsíc do Chicaga, kde se zavřel ve sklepení vily spřáteleného profesora a společně s asistentem osm hodin denně pracoval na rozšíření textu.

Rozhodující ale pro americké nakladatelství nakonec byly podle obou redaktorů dvě věci: že se kniha v Česku dobře prodávala, a hlavně to, že se Tomáš Sedláček projevil jako „výborný komunikátor“. Uspěl nejen při hodinovém konferenčním rozhovoru, kdy ho šest expertů na ekonomickou literaturu po drátě z Ameriky testovalo z toho, jak dokáže obhájit teze své knihy. Američané také na základě zaslaných videozáznamů jeho vystoupení na různých konferencích ocenili, že je strhující rétor, který mluví srozumitelně, používá nečekané metafory a dovede lidi strhnout na svoji stranu. Což si ostatně může ověřit každý na serveru YouTube, kde nalezne i záznamy ze Sedláčkova malého přednáškového turné podporujícího anglické vydání knihy.

Jako poprvé

Svoje teze – třeba o škodlivosti subvencování růstu HDP neustálými půjčkami – je schopen v několika málo minutách ilustrovat odkazem na starozákonní příběhy, Tolkienovu mytologii a pro ty, které nezajímá ani Starý zákon ani Tolkien, přidá vlastní a evidentně mnohokrát prožitou zkušenost se subvencováním dobré nálady na pátečních mejdanech alkoholem, po kterém pak ovšem v sobotu ráno následuje ztráta energie v podobě malátné kocoviny. A i když takové figury používá na každé přednášce stále znova jen s drobnými obměnami, je schopný působit tak, jako by ho právě napadly. „V tom má jednoznačný talent,“ říká herec Lukáš Hejlík, který se Sedláčkem účinkuje v kabaretním scénickém čtení z Ekonomie dobra a zla (v Česku mělo už 130 repríz a hrálo se i v Londýně, Bukurešti nebo Lucemburku). „Nerad zkouší a chodí pozdě na schůzky, ale všechny dopředu nacvičené vtipy podá tak, jako by byly výsledkem okamžité improvizace.“

Nejde ale jenom o bavičství. Jak ukazuje třeba záznam debatního pořadu ve švýcarské televizi Hvězdná hodina filozofie na německo-rakousko-švýcarském veřejnoprávním kanálu 3sat, dovede Sedláček v hodinovém rozhovoru pohotově odpovídat na seriózní otázky moderátora mířící k souvislostem ekonomie a morálky či k aktuální ekonomické krizi.

Právě mix těchto Sedláčkových schopností přesvědčil nakonec i zástupce prestižního německého nakladatelství Hanser, aby knihu vydali i v němčině jako jeden ze svých hlavních titulů a dali jí i odpovídající marketingovou podporu. Své zásluhy na tom má opět i Sedláčkův nakladatel Tomáš Brandejs, který po překladu knihy do angličtiny vyrazil znovu do Frankfurtu s cílem prorazit tentokrát na německý trh.

Nakladatelství Hanser si vybral kvůli tomu, že mělo „největší a nejhezčí stánek“ a propagovalo zrovna vydání ekonomického trháku Černá labuť od Nassima Taleba. Shodou okolností na veletrhu narazil přímo na jednoho z ředitelů nakladatelství, kterému sebevědomě ohlásil, že mu nese „dalšího Nassima Taleba“, který je ale tentokrát z Česka a právě vyšel v angličtině. „Pozval mě na kafe a dal mi pět minut na to, abych ho o kvalitách Sedláčka přesvědčil,“ vzpomíná Brandejs. Poté, co zdůraznil, že Sedláček nepřichází jenom s kritikou současné ekonomie, ale na základě historického zkoumání chce – slovy Američanů – vrátit do ekonomie „humanitu“, ředitel nabídku přijal a rozběhla se vyjednávání.

Zahraniční recenzenti Sedláčka sice chválí, zároveň ale upozorňují na to, že jeho metoda má své limity. Recenzent Süddeutsche Zeitung Peter Vogt například poukazuje na to, že Sedláček má geniální schopnost ve zkratce zachytit vývoj ekonomického myšlení a jeho proměnu od filozofické disciplíny zaměřené na „obecné blaho“ v hledání modelu, jak dosáhnout co největších zisků. Sedláčkovi stačí třeba jen poukaz na to, že texty zakladatelů ekonomie Adama Smithe či Johna Stuarta Milla neobsahují jedinou rovnici či graf. Autor slavné Ekonomie (klíčové učebnice druhé poloviny dvacátého století) Paul Samuelson už má graf či rovnici na každé druhé stránce. Problém je ale v tom, že Sedláček už se neptá, jak k tomuhle vývoji došlo. Kvůli zákonitému vývoji samotné vědy, nebo protože ekonomové sami chtěli učinit svoji vědu „exaktní“, a tím jí zjednat větší respekt ve společnosti? Takové odpovědi podle Vogta Sedláček bohužel nedává.

Dlouholetý komentátor Financial Times Samuel Brittan to vidí podobně: Sedláček se podle něj málo snaží argumenty přesvědčit čtenáře, kteří nemusí být dopředu nakloněni jeho vývodům. „Nikoho předtím ale každopádně nenapadlo hledat ekonomické myšlenky v Eposu o Gilgamešovinebo ve Starém zákoně,“ říká do telefonu z Británie Samuel Brittan. Kombinace s autorovou autentičností a schopností komunikovat potom dává jasný výsledek. „Ta kniha je prostě fascinující,“ uzavírá Brittan.