Ve stínu šumavských hvozdů

Dvojice komiksových scenáristů Džian Baban a Vojtěch Mašek je známá svým tíhnutím k absurditě a fantazmagorii. Nepřekvapí proto, že v nejnovějším dílku sáhli po persifláži filozofa a biologa Stanislava Komárka Ve stínu šumavských hvozdů:  obcuje se tu s literárními postavami z knih Karla Maye a Boženy Němcové, hlavními hrdiny jsou dokonce sami spisovatelé, z nichž se stanou úhlavní nepřátelé. V pozadí jejich sváru je spiknutí proti habsburské monarchii, jehož tajemství Němcová zašifrovala do své Babičky.

Námět sám o sobě dosti obskurní a v Komárkově podání nosný především díky jemné ironii, intelektuálnímu nadhledu a erudici, s níž autor text prokládá metaliterárními a historickými narážkami (May vyrůstal v saském Krušnohoří a pobýval v Děčíně, z časového hlediska se skutečně s Němcovou mohl setkat). S takovými přísadami se zdá, že nejde nic pokazit a že se před čtenářem otevře komiksové rozptýlení, jež osvěží znavený intelekt. Obzvlášť když se kresby ujal další z předních komiksových tvůrců –  Jiří Grus, autor úspěšné řady Voleman.

Přesto se literární půvab Komárkovy předlohy v komiksové frašce vytrácí. Jako by autoři při své volbě opomněli, že komiks obrazivost psaného dopovídá a zesiluje a tím jistým způsobem „zvulgárňuje“. Síla komiksu se tu obrací proti němu samému. Co Komárek slovem naznačí a jemně opíše, to doslovně převedeno do obrazové řeči ztrácí tajemství i jemný humor. Vlastně se v tom dobře ukazuje agresivita dnešní vizuální doby. Zbanálnění původního námětu ještě zvýrazňují scenáristické úpravy, v nichž Baban s Maškem předlohu opouštějí – May se mění v Old Shatterhanda (alias Kara ben Nemsího), čímž se zeslabují narážky na jeho biografii, a namísto politického spiknutí (v Komárkově textu taktické rozmístění opevnění v rumunském Banátu) spočívá zápletka v sexuální revoluci, kterou chce Němcová rozpoutat svým románem. Zatímco Komárek zachovává věrnost asexualitě Mayových dobrodružných románů a jeho chlapecky hrdinský svět jen empaticky ironizuje, Baban s Maškem na Mayově stylu parazitují nebo se ho snaží parodovat.

Literární svět Karla Maye je ovšem nevědomky parodický sám o sobě, v tom spočívá jeho jistý půvab. Jakmile se tento element ještě zesílí, vznikne namísto pobavené hry jen školácká legrácka, v níž všechny sexuální narážky působí okatě a trapně. Jediné, co drží komiks pohromadě a přináší potěšení, je výborná dynamická kresba, v níž  Jiří Grus nápaditě pracuje se symboly, které  odkazují k motivům i k ilustracím oněch dobových šestákových románů.

Džian Baban, Vojtěch Mašek, Jiří Grus: Ve stínu šumavských hvozdů

Lipnik, 64 stran