Editorial: Nečas, Čína a mladá noc

V čísle, které právě držíte v rukou, se pochopitelně široce věnujeme aktuálnímu dění. A to jak v komentáři, analytickém textu, který popisuje, co bude dál s vládou, tak i v rozhovoru s premiérem Petrem Nečasem. S ním jsme hovořili o Věcech veřejných, hrozbě sociálního konfliktu, nemocné ODS či sílící moci tuzemských oligarchů. Například na otázku, jestli stabilní ekonomika vyváží celospolečenskou rozladěnost a ztrátu důvěry v politiku, ve vládu, premiér odpovídá: „Ano. Já jsem přesvědčen, že ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se české společnosti vyplatí mít tuto nevábnou vládu.“ Více na straně 46.

Nicméně i přes dramatické domácí události bychom neměli zapomínat na to, co se děje v zahraničí. Zejména události kolem Severní Koreje a Číny jsou velmi důležité. Proto jsme se rozhodli do rubriky Téma zařadit zásadní článek The Economist o čínské armádě, která má ambici být nejsilnější na světě. „Vypadá to na impozantní arzenál. Takové vyzbrojení je z větší části ,symetrické‘, protože jeho účelem není vyrovnat se americké vojenské síle v Tichomoří přímo, ale spíše těžit z jejích slabin. Jak by jej tedy bylo možné využít?“ Odpověď se dočtete na straně 52.

Se světovými událostmi souvisí i rozhovor kolegy Ondřeje Kundry s Madeleine Albrightovou, ve kterém bývalá ministryně zahraničí USA mimo jiné řeší pozici Spojených států v 21. století. „Musíme si uvědomit, že naše role ve světovém dění, v prosazování a udržování demokracie a prosperity je skutečně nezastupitelná, a proto se nemůžeme uzavřít do sebe a tvářit se, že se nás dál už nic netýká. Zároveň ale tenhle cíl nemůžeme jako začátkem tohoto století prosazovat hlavou proti zdi.“ Pokračování rozhovoru naleznete na straně 24.

V neposlední řadě bych rád upozornil na recenzi našeho nového kolegy Kamila Fily, který se věnuje filmu Příliš mladá noc od režiséra Olma Omerzua. „Hlavním problémem při sledování Příliš mladé noci je, že kvůli její komornosti, civilnímu dějišti a pomalejšímu tempu má mnoho diváků sklony přistupovat k ní jako k realistickému dílu. Do této pasti bychom ale neměli spadnout, pokud chceme zažít interpretační dobrodružství a užít si trochu nejistoty,“ píše Kamil Fila a pokračuje na straně 67.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery